4

Ne, nezemřelo to, co věčně odpočívá
a dlouhý věků běh i smrti smrtí bývá.

Ač v dobách zlých kdy v bezmoci moc a moc bez moci či světlo bez dne a den bez noci, jalo se lidí zoufalství, děs, to na prahu jejich starý stál běs.

Neznaje soucitu přišel se mstít, ženevskou konvenci nehodlajíc ctít. Větrem je roznášen do všech koutů, dávaje zbohem mřížím i poutům.

Pasouce se na úkor druhých, žijící v myšlenkách asociálů bludných, mladých i starých, bohatých či chudých, nerozlišujíc rasu, pohlaví či klasu.

Esence demence s pachutí moru, vyšla si na výlet mávaje jaru. Po rozlehlých lukách ba dokonce městy úšklebkem smíchu se vztyčenými gesty, hatí lidem plány na klidné staří, na srdci jen jediné přání.

Roznášet zkázu a zasévat strach, do srdcí bezbranných mas.