Na konci města

Na konci města

Anotace: .....

Lampa na samém konci města byla šťastná. Svým jasným světlem zářila do tiché noci, lákajíc můry k nočním rejům a tancům. Shlížela dolů na chodník, kudy procházeli ruku v ruce milenci, mířící do ztemnělých uliček kolem. Přestože byla zvědavá, co si povídají, jejich šepoty k ní nikdy nedolehly. Ve dne na její hlavě sedali ptáci a zpívali ty nejkrásnější melodie, stará babička se o ní každý den opírala, aby si ulevila od bolavých noh, maminky s kočárky se pod ní zastavovaly a povídaly si o všem možném. Sice jí vadilo, že občas si na její patě zatoulaný pes udělal značku. Ale v duchu cítila uspokojení. Sloužím přece všem - říkala si - všichni mne potřebují. Beze mne by milenci nenašli svoje uličky, a ostatní úlevu. A tak svítila po všechna roční období spoustu let, a tím vlastně dělala to, co se od ní očekává.
Ale jednoho dne si uvědomila, že jí vlastně všichni využívají a na ni nikdo nemyslí. Nikdo nepřijde ošetřit rezavějící sloup, nikdo nepřijde přeleštit nyní již zašlé sklo, vyměnit žárovku. To není spravedlivé – říkala si – ale nepřestala doufat.
Jednoho den šel kolem malý hoch. Ach - pomyslila si radostně lampa – to je to malé miminko z kočárku před pěti lety! A jaký je z něj krásný klučina!
Chlapec vzal kámen a hodil. Trefil se přímo do skla, to se vysypalo, i se žárovkou. Večer pak, když se lampy blíže k městu rozsvítily, ona zůstala slepá. Nikdo se pod ní nezastavil, nikdo se nepodivil, proč nesvítí. Kdyby měla slzy, plakala by. Ale takhle jen trpělivě čekala, až ji přijdou opravit. Čekala měsíc, půlrok.
Před vánoci montovali dělníci na sloupy lamp vánoční dekorace. Lampa se těšila, že konečně na ni dojde řada, a opět bude svítit pro radost kolemjdoucích, i svou. Přijel montážní vůz, dělníci ji odpojili, rozřezali a odvezli do šrotu. Na její místo postavili lampu novou, připojili vánoční hvězdu.
Naleštěná lampa se pyšnila novotou, a myslela si – tak, a teď budu šťastná, budu svítit a sloužit lidem – a všichni mne budou mít rádi.
Letěl kolem vrabčák, sedl si na její hlavu a ďobnul na ni svoje hovínko. Pro štěstí.
Autor Anděl, 07.01.2018
Přečteno 453x
Tipy 13
Poslední tipující: Kubíno, Jort, zdenka, Frr, Amonasr, Šípková Růženka
ikonkaKomentáře (11)
ikonkaKomentujících (6)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Ještě že mají lampy své nebe, kam před sešrotováním odešla a veselí se tam spolu s lustry ;-)

14.01.2018 19:18:21 | Slav Milo

líbí

Ano... to je lampové nebe:) děkuju

14.01.2018 19:58:19 | Anděl

líbí

Zajímavé a zvláštní, jak i obyčejná lampa dokáže v člověku vyvolat zamyšlení. Spíš to bude ovšem tím, že jsi to dokázala tak nádherně napsat a to zamyšlení čtenářům umožnila. Tohle je rozhodně můj šálek kávy. Zamýšlet se nad něčím, nad čím se mnozí nezamýšlí, a proto se mi to velmi líbí.ST :-) :-D

10.01.2018 14:37:46 | Kubíno

líbí

Kubí, moc Ti děkuji, jsi milý...

10.01.2018 18:12:42 | Anděl

líbí

Hvězdáři Jorte...děkuji za koment...jo- kandelábr je vděčná věc...

09.01.2018 14:12:29 | Anděl

líbí

...a což teprve opilci...

09.01.2018 13:18:37 | Jort

líbí

Jo, to je život... Hezky :-) ST

07.01.2018 15:21:28 | Amonasr

líbí

Děkuji, Ami...:)

07.01.2018 16:49:53 | Anděl

líbí

:-)

08.01.2018 15:36:27 | Amonasr

líbí

Andílku a tak je to i v životě lidském. Proto na něm nesmíme příliš lpět,
protože vše je pomíjivé. ST*
Jen duše s námi zůstává navěky věků,
ale nějak jsme na ni v tom našem egu pozapomněli.

07.01.2018 14:05:31 | Šípková Růženka

líbí

Růženko...děkuji:)

07.01.2018 16:49:27 | Anděl

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel