Zapomenutá

Já jen z kopce za barákem, ale musí být po frontě, nebo vyfoukáno, je to totiž 100 km. :-) Na Jeseníky mám jednu takovou moc hezkou vzpomínku. Vyrazili jsme od vlaku z Ramzové na Šerák, pochopitelně pěšky. Sotva jsme se doplahočili na vrchol, tak se přihnala bouřka. Hospoda byla plná, nejen nás „baťůžkářů“, ale i lidí, kteří přijeli lanovkou. Vzpomínám si, že tam byl i týpek s nohou v sádře. Dali jsme si pivko, tyčky a čekali na hezky. Jenže bouřka se jaksi nechtěla hnout z místa a tak se k večeru začali lidi postupně trousit za chatařem s prosbou o nocleh. Sádrař šel první, hned po něm my, protože rozbalovat stan na hřebeni v bouřce nám nepřišlo příliš racionální a lidí v hospodě bylo fakt hodně. Dostali jsme malý pokoj v patře a pranic nám nevadilo, že koupelna byla jen společná na chodbě a že v pokojíku se dalo sotva otočit. Jo byl to fajn vandr, takovej veskrze premiérovej. ;-) Možná, že právě v těch Jeseníkách, jsem těm horám, toulání a žití přišel na chuť. Do té doby jsem vlastně ani nikde pořádně nebyl. Jako mladej jsem byl vůl a všechen čas trávil po brigádách. Když si vzpomenu, že veškeré peníze, které jsem si kdy na těch fuškách vydělal, jsem pak dostal za měsíc v normální práci, tak se musím smát.

30.04.2018 08:47:07 | Luky-33