ZEMĚ ALTAIRU "KLIDNÁ"

Vzduchem proletí šíp. Svým šepotem prorazí ticho jednu stopu od mojí hlavy. Nestíhám ani uskočit, když mi druhý zavadí o toulec. Jak mohou! Jsme přece sestry. Zalapám po dechu a vyrazím směrem ke skále. Voda už mi zmáchala většinu obleční, každý další krok je těžší než předchozí. Propadám se hlouběji a stávám se snadným cílem. Už jen kousek a budu v bezpečí. Hladinu těsně vedle mě protnou další šípy. Začínám plavat. Luk křečovitě svírám v ruce, sukně mě stahuje pod hladinu a já se do ní začínám zamotávat. S hlavou zakloněnou lapám po vzduchu. 

Nechápu to, rozhodla jsem se sama za sebe. Nikomu jsem svým rozhodnutím neublížila. Jen jsem chtěla začít žít jinak než jsme byly naučené, přála jsem si žít svůj život. A teď utíkám jako štvaná zvěř, utopím se nebo mě zastřelí? Porušila jsem pravidla a trest je jasný. Ale vždyť není důvod! Nikomu jsem neublížila! 

Sukně se mi omotává pevněji okolo nohou a já ztrácím síly. Vím, že váhají, jinak bych dávno plavala bezvládně na hladině. Voda okolo mě cáká a já nedokážu udržet hlavu nad hladinou. Už jen kousek mi zbývá k bezpečí pod převisem. Další šíp proletěl skrz hladinu, ještě vteřinu věřím, že opět minul. 
Ruka povolí v sevření, luk mi pomalu projíždí v dlani a klesá. Já klesám s ním. Nohy se uklidňují, přestávám kopat, sukně pomalu povoluje a já nedýchám, bolelo by to. Šíp si našel místo přesně mezi žebry. 
Jsem klidná, pozoruji hladinu nad sebou. Vybrala jsem si. Necítím nic než zvláštní prázdno. Zavírám oči. Bojovala jsem za sebe. Za svobodu. A tu jsem získala, byť jen na malou chvíli...