Rozhovor

Je tomu dlouho kdy jsem tě navštívila má drahá přítelkyně.
Je tomu mnoho dní, však mluvím k tobě stále.
Po nocích, hledíce na černou stranu víček, promlouvám k tobě potají.
Nekončící monolog je naše přátelství a nikdo se v rozhovoru nezlobí.
Snad jen přijde mi líto , že hlas tvého ticha tolika má pravd.
A jsem to já, ta jež zvedá vítr v krajině klidu, kde ozvěny tlučou do mého těla- tak taktně.
Tolik jsem diky tobě pochopila a je mi s tebou dobře..
Jsem pod víčky zavřená kde hladíš mi ramena a mlčiš.
Má drahá přítelkyně, oázo klidu v písečné bouři pohlaď mou tvář a zakřič.
Zakřič tak tiše abych se nikdy neprobudila