Z DNEŠNÍ TVORBY

DLOUHÝ, ŠIROKKO A BYSTROZRAKÝ

Milé děti,
málo se ví, že Širokko pracoval na směny v ČKD a když měl zrovna odpolední nebo noční, běhal místo něj po Stínadlech s ježkem v kleci a maskou na ksichtě jeden z jeho věrných pobočníků, jimiž byli Vontové Dlouhý a Bystrozraký. Rychlé šípy měly vlastně ohromné štěstí, že při své honbě za záhadným hlavolamem padli zrovna na pravého Širokka, jenž po setmění, nedbaje únavy z ranní šichty, skákal po střechách jako kamzík. A jak to celé dopadlo, víte už z barvitého popisu Jardy Foglara alias Jestřába. Příště si povíme, proč Jan Tleskač na učňáku ve druháku propadl, zatímco Miloslav Mažňák prospěl s vyznamenáním.


NÁSILÍ NIC NEŘEŠÍ

Spáchán byl atentát.
Zahynul potentát.
Zbytečná je jeho smrt.
Nahradil ho větší zmrd.


PAPARAZZI

„Proč ti slzí oko, Rito,
zde, ve stínu hrobky?
Tolik jsi ho měla ráda,
nadutého hajzla?“

„Svině rvou se o koryto,
mně nechají drobky!
Vy jste z novin? To je zrada!
Dávejte si majzla!“


DÍVKA, KTERÁ NECHTĚLA ODEJÍT

Lisbeth Salanderová neochotně vstala z postele a přešla ke stolu s počítačem. Zapnula ho a vyhledala kamery, aby zjistila, kdo to otravuje v pět hodin ráno. Uviděla dva neznámé chlápky. Z kuchyňské linky sebrala Glock, ujistila se, že je nabitý, a přistoupila ke dveřím.
„Kdo je?“ vyštěkla.
„Deratizéři,“ zahučel jeden z chlápků v odpověď.
Lisbeth ztuhla. Na toto heslo čekala patnáct let! Spustila ruku s pistolí podél těla, odemkla a otevřela dveře. Návštěvníci vstoupili.
„Tak už je čas?“ zeptala se naoko lhostejně.
„Ano,“ přisvědčil starší z těch dvou. „Mikael Blomkvist je velice blízko. Brzy odhalí vaši skutečnou identitu. Zbývají už jen hodiny.“
Lisbeth si povzdechla a rozhlédla se kolem sebe. Tak tedy musí opustit tuto luxusní planetu. Zatracený šťoural! Ale co kdyby...
„Dobrá, tak pojďme. Nebudeme to protahovat,“ řekla. Chlápci spokojeně přikývli. Lisbeth je pustila před sebe a pak je zezadu postupně střelila do hlavy. Oba byli na místě mrtví. Než si pro ni z Agrobaanu přiletí trestné komando, kterému samozřejmě neunikne žádnou změnou totožnosti, může si tady užít dalších pár báječných let. Za to doživotí potom v té nudné díře v souhvězdí Velryby, kde není ani wifi, to rozhodně stojí. A s Blomkvistem si nemusí dělat starosti, ten se znemožní sám.

„Je to mimozemšťanka!“ křičel Mikael Blomkvist, zmítající se ve svěrací kazajce „Rozumíte? Mimozemšťanka!“
„Rozumím,“ přikývl doktor Nylander a obrátil se k sestře: „Píchněte mu ještě dvacet miligramů zopiklonu.“
Sestra se pustila do práce a doktor Nylander nad vyvádějícím Blomkvistem zavrtěl smutně hlavou. Takový to byl skvělý novinář a jak dopadl!