zapomněla jsem ti napsat

zapomněla jsem ti napsat 

že je mi fajn

že se mám dobře 

 

zapomněla jsem ti napsat

že mám pocit

že všechno to nějak zšedlo a teď vidim jen prchlivý fleky dřív snad existujících barev 

a nebo tu ta deprivace byla od začátku? 

 

a zapomněla jsem ti napsat

že mám pocit vidění 

věcí minulých 

v přítomném čase 

 

protože jsi mi včera nestál u postele 

a nezhasínal jsi lampičku

ne? 

 

a zapomněla jsem ti napsat

že už mi neschází tvůj dech

a oči 

a vlasy 

a jemné pohyby bledých rukou

a blízkost tvé osoby

protože tě vídám každý den před spaním 

 

hlídáš každý můj večer a s dojetím sleduješ

jak kvůli tobě 

strádám

podáváš mi skleničku vody k zapití léků

a sebejistě mě přesvědčuješ, že se mi při násobení dávky přece 

nic nemůže stát

 

a proč ostatní mluví jinak? 

 

a taky jsem ti zapomněla napsat

že jsem ráda 

že mi podáváš 

jeden lístek za druhým 

na horskou dráhu umírání 

 

natahuješ ke mně ruce 

a já mám strach

že ti jednou řeknu 

že mi chybíš 

a že bych tě chtěla 

a už nebude víc 

podřadných lidských prožitků 

na které tolik nadávám

ale ve skutečnosti

se jim docela ráda poddám 

 

a v temnotě se zas uvolní lůžko 

pro případ člověka co nesedne běžným drahám 

pro někoho, kdo potřebuje jet jinam 

než většina společnosti 

 

pro nesmyslný případ moderního šílence 

kterýmu jsi přišel dát lístky 

 

stejně jako mně 

 

a teprv pak mu dočista hráblo

 

prolhanej kreténe 

 

mám se dobře 

a bylo by mi líp 

kdybys víckrát nestál u mýho lůžka

 

můžem se tak domluvit?