Ahoj Zuz,
jak se Ti daří a kde všude užíváš léta, sluníčka, euforických výletů a ovíněných nocí?
Něco málo jsem četl , že jsi byla ve Španělsku. To máš skvělé, když můžeš kamkoli a
jsi v poho.
Já měl exkluzivní dovolenou v Lbc. nemocnici, kdy 17.7., při cestě z práce jsem si
zavolal odvoz s majákem přímo až na příjem. Najednou jsem nemohl dýchat a
vykašlával takové podivné hleny, chrčelo mně v plicích a bolelo v horní části hrudního
koše. V nemocnici mi řekli, že jsem měl srdeční selhání a plicní edém, a tak si mě tam
nechali. Po několika dnech na kapačkách, častých a nekonečných odběrech krve...
EKG, Sona za mnou přišel primář kardiooddělení, že budu muset velmi brzy na
operaci srdce, že v Lbc. absolvuji veškerá předoperační vyšetření a zařídí Bentallovu
operaci v některé z fakultních nemocnic v Praze.
V ten den mi tedy udělali cévní katetrizaci, aby více prozkoumali krevní řečiště, cévy,
srdce.... Je to takové docela nepříjemné vyšetření, kdy ti do krve vpraví kontrastní
látku, ležíš pod nízkofrekvenčním rentgenem, zabalí tě do plachet kůli stříkající krvi a
do žíly ti vpraví katetr, kterým prochází do celého těla, tedy hlavních cest proudění
krve. Většinou se to dělává přes žílu pravé ruky, ale u mě nastal problém, protože je
mám velmi úzké. Nejslabší katetr šel v pohodě, ale 2. nejslabší katetr se mu u
ramena zasekl. Cítil jsem brnění v obou rukou a doktor docela dost znervózněl a
snažil se tu dutou věc vytáhnout, což se mu nakonec podařilo. Zvolil tedy nápich přes
tříslo. Sestře řekl , aby aplikovala lokální znecitlivění na pravém třísle a pak úplně
atypicky zvolil levé tříslo, bez opichu. Projel mi tělem všude možně, udělal snímky a
bohužel při kontrole věnčitých tepen na srdci, způsobil poranění. Cítil jsem na srdci
krátké bodnutí. Do zprávy napsal, že došlo k drobné disekci ostia RIA a já po 40
minutách konečně jel zpět na 6.patro.
Pak následovalo spousta "příjemnějších" vyšetření - RTG, spirometrie, sono dalších
orgánů...až na jícnové sono, kdy ti vpraví dost tlustou sondu do jícnu a udělají snímky
srdce z druhé strany detailněji. Vystříkají znecitlivující látku do krku a pokud si řekneš
o Dormicum do žíly, není to až tak hrůzostrašné.
Vše bylo v pohodě a já měl domluvený termín Bentallovi operace a přijetí do Ikemu
2.srpna .
Už jen chybělo CT srdce, hrudníku a zubař.
Po RTG čelistí - zubů mi bylo oznámeno, že všechny sklokeramické korunky a více
opravované zuby mi musí vytrhnout. Dělává se to proto, že bakterie osídlující neživé
zuby...v kořenu, na implantátech mohou zkomplikovat zdravotní stav po operaci a
usídlit se na mechanické chlopni srdce. Takže celkem 4 zuby,(dvě sklokeramiky, dva
více opravované).Bohužel méně šikovná zubařka mi ty dva živé páčila velmi dlouho a
ty dvě keramické korunky se rozsypaly a vše to musela vykutat chirurgicky,
rozříznout dáseň, navrtat, rozštěpit a vytahat...a to vše stihla za 1,5 hodiny.
Druhý den po trhání /29.7./
Náhle, okolo 13.hodiny se mi na pokoji začalo těžce dýchat a zaplavila mě bolest v
horní části hrudního koše. Zavolal jsem sestru, aby mi změřila EKG. To už na mně
personál viděl, že to není vůbec dobré a přispěchal doktor s pojízdným sonem. Po
chvilce bylo jasné, že mám srdeční selhání. Sestry, doktoři odbrzdili postel a spěchali
se mnou na koronárku, kde se snažili co nejrychleji sehnat kardiochirurga. Byla
zrovna doba oběda. Mezitím se mi snažili napíchnout centrálu, což je taková hadička
(zařízení), které spojuje jednu hlavní cévu - a napichuje se pod klíční kostí. Nakonec
se mu to nepodařilo. Za pár minut mě vezli na sál a přemístili pod mnohem
modernější katetr, píchli Morfium, napojili další medikamenty do kanyly a aniž bych si
to uvědomoval, stal jsem se předmětem zkoušky experimentálního léku. Vypil jsem
asi 2 dcl. neznámého, neschváleného léku, spolkl nějakou neznámou velkou tabletu a
samozřejmě NESCHVÁLENOU nitrožilní chemii a kontrastní látku. Operatér mi napíchl
pravé tříslo a zcela bez problému se dostal k věnčité/ ostiu RIA/, KTEROU PŔI
PRVOTNÍ KATETRIZACI před 9 dny JEHO KOLEGA PORANIL!!! Vzedmutou část uvnitř
věnčité , která ucpávala průtok roztáhl balónkem a vložil stent a bylo po infarktu. To
celé mohlo trvat asi 40-60 minut a konečně intezivní bolest na hrudi ustala. Do toho
se na sál přimotal aktér mého poranění, o kterém všichni kolegové zřejmě měli své
mínění a vztekle tu ránu po katetru zašil.
Tohle se nemuselo nikdy stát. Nemusel jsem mít infarkt v 39 letech. Bohužel vybavení
nemocnice - zastaralý katetr na předoperačním, možná neopatrnost - kdy se nedá tak
manévrovat v krevním řečišti, úzké žíly...a možná i to trhání zubů k infarktu
dopomohlo.
Operace v Ikemu musela být odložena o 5 týdnů, tak doufám, že se jí dožiju.
Měj se krásně a přeji euforické prázdniny.