Démon

Je hluboká noc a ticho je příliš hlučné pro nerušený spánek .
Falešný úsměv navenek a uvnitř duše rozedrána na kusy.
Nemluví ,píše dopisy to aby nikdo neslyšel ten nářek bolesti .
Tam na dně propasti ,ocitla se sama když věřila že zachrání.
Však přišlo velké zklamání,zbloudilou duši nic nezmění a ani já.
Vždycky jsem byla silná, s hlavou vzhůru, vždy pevná v kramflecích
Život však věci převrací a mnohdy obětujeme sebe pro druhé
A kde je srdce hluché ,kde démon člověka ovládá tam pomoci není.
Láska na vztek se mění, co bylo dobré už dobré není a ani vy
Vkrádají se obavy a pochybnost klepe na dveře čím dál častěji
Pak ztratíš naději , tvá důstojnost je pošlapána slovy jež ve slovníku nejsou
Tolik bolesti nesou a není již místo pro lásku kde úcta chybí
Odcházím bezpochyby, já nejsem přeci vina za tvoje démony
Až jednou sundáš clony z očí a postavíš se hrdě před zrcadlo
Uvidíš Ego které pohrdalo mnou,sebou a hlavně tímhle životem
Hraj dál v kostky z démonem a zalévej jeho lásku vodkou
Já končím tuhle lásku tečkou a posbírám svou duši co jsi rozthal
A jako fénix co z popela vstal své srdce znovu poskládám a budu žít
Je hluboká noc, je čas snít a nerušený spánek může přijít ..