Sedím u tvých nohou příteli
s neochvějnou vírou v člověka
tak malá před smrtí
v uších Dvořákovo largo
v srdci slzu dojetí
neboť jsem hledala tak málo
a přesto dostávám tolik
až se toho bojím
nocí mě honil vítr
po oraništi myšlenek
běžela jsem odhodlaná vykrvácet
pro další příště
které možná
už ani nebude.
oraniště myšlenek a pohled do zítřka mě dostal. Skvělý. jsi, tuším podle reakcí zde, hledaná
24.09.2023 19:45:49 | Starý pes