O jazyce gonském

 

Základní informace:

Oficiální jazyk v

Gonské království, Guilleské knížectví

 

Abeceda

Latinka, 33 písmen

 

Gramatické pády

9

 

Počet nářečí

5

 

Abeceda

Gonská abeceda obsahuje 26 písmen anglické abecedy následovaných písmeny s diakritickými znaménky. Tato zahrnují všech šest samohlásek, které se objevují s přehláskou, plus zřídka se vyskytující å.

A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z Ä Å Ë Ï Ö Ü Ÿ

Písmena W, Å, Ï a Ÿ se vyskytují jen málo, poslední dvě uvedená prakticky jen pro zachování oddělené výslovnosti hlásek ve dvouhláskách. Nejoblíbenější gonskou dvouhláskou je však äü.

 

Výslovnost

Písmena se čtou, jak se píší, až na pár výjimek.

Výjimky:

C se často vyslovuje jako K, je-li uprostřed slova, na jeho začátku si naopak výslovnost ponechává, a to s jedinou výjimkou - Castellio

G se ve slově Guille čte jako ž; pouze v názvu země! Ve všech ostatních slovech včetně slov Guillan, guilleský etc. se čte jako g!

H se na začátku slova vůbec nevyslovuje – výjimkou je jméno Hugo! – a následuje-li po samohlásce, prodlužuje ji, a to i v případě, že je zdvojená.

I se mezi dvěma samohláskami vyslovuje jako j

J se zpravidla čte jako ž, zejména na začátku slova. Následuje-li po souhlásce, ponechává si svou výslovnost jako j.

L je ostré, výrazné, velmi znělé

Q se často vyslovuje jako k, ovšem pokud je na konci slova – zejména ve vlastních jménech – výslovnost si ponechává.

R se vyslovuje jako v češtině

U se vyslovuje buď jako u, nebo jako i. Pravděpodobně neexistuje způsob, jak sformulovat pravidlo, kterým se výslovnost tohoto písmene řídí. Jedním z faktorů je každopádně také nářečí.

V – čte se jako v, jen ve výjimečných případech jako f

W – vyslovuje se jako v

X – na konci slova se nevyslovuje

Y – zvláště na začátku slova, předchází-li další samohlásce, se vyslovuje jako j, například jména Yacoub nebo Yäcoub.

Å – vyslovuje se jako o

Ë – vyslovuje se jako e

Spřežky, dvouhlásky a zdvojené a ztrojené hlásky

Každé písmeno kromě C, H, J (výjimkou je slovo hujj), Q, W, X, Y, Å, Ë, Ï, Ü a Ÿ se může vyskytovat i ve zdvojené variantě. Pokud je zdvojené, zachovává si svou výslovnost (U se může číst jako u nebo i, ale UU se už jako dlouhé í číst nesmí)!

Reforma z 13. srpna roku Páně 1556 změnila diakritický pravopis na spřežkový, zaniklo tak pět samohlásek: á, é, í, ó a ú. Byly nahrazeny spřežkami aa, ee, ii, oo a uu. Dosud existuje jediných pět slov*, kde zůstal zachován původní pravopis.

* Ykkhó je název hlavního města, který kombinuje starý (ó) i nový (y) pravopis. Druhou výjimkou, která zachovává pravopis diakritický, je vesnice Daiéra, dalšími jsou jména Alfréd, Konrád a Magdaléna.

 

Písmeno Y přišlo do gonštiny Bůh ví, kdy, a Bůh ví, odkud. Dříve se vše psalo jen s I (Ikkhó, Ianna, Iäcoub).

V původní gonštině existují jen dvě spřežky:

Ch – vyslovuje se jako ve francouzštině (Chinon, Charlotte)

Dt – vyslovuje se jako v němčině (Stadt)

Z dvouhlásek jsou oblíbené nebo alespoň možné kombinace:

Ae – výslovnost jako v latině

Ai – také jako dlouhé é

Au – vyslovuje se jako dlouhé ó

aï – výslovnost jako ai

Ea – výslovnost tak, jak je to napsané

Eu – jako dlouhé é

Eÿ – výslovnost jako ei (vzácná dvouhláska vyskytující se jen v několika mála starých příjmeních)

Ie – jako dlouhé í (existují výjimky!)

Oi – výslovnost jako ve francouzštině (moi, roi, Antoinette)

Ou – výslovnost jako dlouhé ú

Oü – výslovnost jako české ou nebo jako oi

Äa – respektuje pravidla výslovnosti každé z obou samohlásek

Äü – respektuje pravidla výslovnosti každé z obou samohlásek

V gonském jazyce se mohou vyskytnout i ztrojené hlásky (do ztrojených hlásek se nepočítá, pokud je jedna z nich – a ne ta první – velké písmeno!). Nejčastějším případem je ztrojené „s“, které vzniká připojením aprepositivní přípony ke kmeni slova ukončenému na „s“. Další známou ztrojenou hláskou může být „l“, které se řídce vyskytuje v některých vlastních jménech.

 

Podstatná jména

Až na pár vyjímek se píší (samozřejmě kromě vlastních jmen) s malým písmenem.

Do těchto výjimek patří zejména situace, kdy se jedná o název nějaké významné budovy (například královský palác nebo Taaleská univerzita bude v gonském jazyce s velkým písmenem u každého slova názvu).

Velké písmeno je zachováno i při přidávání přípon při deklinaci.

Výjimky (tzv. M-výjimky):

Mare – moře, matka

Munt – hora

Morn – bouře, blesk

Müsa – slunce

Výjimky ve výjimce:

Libor – svoboda

a zajímavou výjimku tvoří „socha Árna Öörra“ – „ssaÁrno ssaÖörr Stata“.

Gramatické pády

Gonský jazyk skloňuje podstatná a přivlastňovací přídavná jména podle devíti pádů.

Základní pád je nominativ, výchozí tvar slova. Následuje jediný další bezpředložkový pád, který v závislosti na tom, jaké slovo mu předchází nebo po něm následuje (v gonštině zpravidla to druhé) vyjadřuje předponou či příponou celou škálu věcí. Dalších sedm pádů je předložkových, šesti z nich ve větě předchází jednopísmenná předložka, která je stejná jako v češtině, sedmý se používá se všemi ostatními gonskými předložkami.

 

Nominativ: Mare (moře – singular), Maryd (moře – plural)

Aprepositiv: ssaMare (moře jako shodný či neshodný přívlastek), Maressa (moře jako shodný či neshodný přívlastek – plural)

Kaenitiv: kMare (k moři), Marek (k mořím)

Oonitiv: oMare (o moři), Maro (o mořích)

Esnitiv: sMare (s mořem), Mares (s moři)

Uunitiv: uMare (u moře), Maru (u moří)

Venitiv: vMare (v moři), Marev (v mořích)

Zetnitiv: zöMare (z moře), Marzö (z moří)

Prepositiv: tuMar (poblíž moře, kromě moře, od moře, bez moře etc.), Martu (totéž v pluralu)

 

Zajímavost:

Mare je také gonské ženské jméno. Deklinace probíhá stejně jen s tím rozdílem, že se ve všech pádech kromě nominativu a prepositivu kmenové „a“ mění na „ä“.

 

Goňané nemají v gramatice rádi výjimky. Proto se v případě, že slovo končí na hlásku „s“, může v aprepositivu vyskytnout situace, kdy se vedle sebe nalézají i tři „s“.

Příklad:

Vos – slovo

Vosssa – slova, slovní (například vosssa Libor – svoboda slova, doslova „slov svoboda“; vosssa pactä – ústní dohoda, doslova „slov dohoda“)

 

Plural

Plural se tvoří přidáním přípony -yd nebo -dyd. Tento stav přetrvává pouze v nominativu.

Výjimky neexistují.

Příklady:

Cheval – kůň, chevalyd – koně

Madeleine – Magda, Madeleinedyd – Magdy

Mäd – dcera, Mädyd – dcery

 

Rody podstatných jmen

V gonštině neexistuje masculinum. Místní názvy a přibližně 45% ostatních slov je ženského rodu (člen La), zbytek rodu středního (v gonštině člen Le). Kromě názvů měst (jedinou výjimkou je město Rån, které je středního rodu) jsou ženského rodu kupříkladu také všechny profese. Ačkoliv je tedy důstojníkem, profesorem, doktorem muž, Goňan ho doslova oslovuje „pane velitelko, pane profesorko, pane doktorko“.

Oslovování probíhá prostřednictvím nominativu.

 

Nějaká v Gonách užívaná jména

Mužská

Původní gonská:

Adam

Castellio

Denis

Habard

Hugo

Mar

Tionas

Venceslav

Vitus

Walentin

Ymre (lze také Ümre)

Yäcoub (starší varianta) nebo Yacoub (mladší varianta)

Přejatá:

z francouzštiny: Albert, Charles, Daniel, Dominiq, Eriq, François, Gabriel, Jacques, Jaufré, Jean-Baptiste, Michel, Philipp, Pierre, René, Richard, Robert, Simon (již s Goňany upraveným pravopisem)

Z němčiny: Ernest (popřípadě Ernst), Felix, Konrád, Martin

Ze severských jazyků: Lars, Mikkel, Olaf, Peer, Sven, Toimi

Z latiny: Aeneas, Gneus, Horatius, Marcus, Marius, Orfeus, Publius, Romulus

Ženská

Původní gonská:

Eva

Helena

Ilta

Kiera

Liesa

Llalinta

Läüra

Mare

Marietta

Påla

Ssäri

Yanna

Přejatá:

Z francouzštiny: Antoinette, Bernadette, Blanche, Constance, Élisabeth, Juliet, Marie, Michelle, René (již s Goňany upraveným pravopisem)

Z němčiny: Ilsa

Ze severských jazyků: Elsa, Ingrid, Katariina, Veera