Drabble hrátky

Čluny se nemilosrdně blížily k francouzskému pobřeží. Vojáci pevně třímali 

své psí známky, tiše se modlili, ale střelba z děl je vytrhávala ze soustředění.

John stál v zadní řadě, držel v ruce křížek, který dostal jako dar na cestu 

od své dcery. Naposledy ho políbil, zastrčil za uniformu a pevně sevřel svou 

pušku. Teď už musel všechen svůj strach a obavy zamést pod koberec. 

Člun zastavil, přední část se sklopila a dovnitř začaly létat stovky kulek, 

co braly životy a lámaly kosti jako proutky. Nebyl čas složitě přemýšlet. John 

vyskočil přes bok člunu a vrhnul se přímo do válečného pekla ...

 

________________________________________________________________________

 

Uprostřed noci stál na zábradlí mostu muž. Odhodlával se ke skoku a myslel 

na celý svůj život. Z myšlenek ho vytrhlo psí zakňučení. Ohlédl se a všiml si 

malého štěněte sedícího pod ním na chodníku. Pes z muže nespouštěl oči.

"Chceš mi to vymluvit? Myslíš, že jen tak mávnu kouzelným proutkem a 

všechno se zamete pod koberec? Proč jde vše v mém životě tak složitě?"

Pes jen znovu zakňučel.

Muži stékaly po tvářích slzy. "Nechci tu už být, chápeš?!"

Další kňučení.

Muž si povzdechl, slezl dolů a vzal štěně do náruče. "Ty budeš možná dar 

od Boha." Pousmál a odešel.

 

___________________________________________________________________________

 

 

Každý den ohýbat se až k zemi

Jako proutek pod náporem větru

Zamést z cesty špínu přede všemi

Být jak vězeň v pruhovaném svetru

 

Složitě si svůj vlastní směr hledat

Od každého nechat nasadit si psí hlavu

Pod údery z bahna se těžce zvedat

Udržet svou mysl v klidném stavu

 

Život byl prý ten největší dar

Nikdo se však o něj neprosil

Vždyť každý den cítím jen zmar

Vždyť vydal jsem se už ze všech sil

 

Pro někoho je život hračkou

Pro jiného zas prohranou válkou

Někdo nazval by ho přímo sr**kou

Jako třeba já, tedy člověk s nízkou morálkou

 

__________________________________________________________________________________

 

"Pane, před branami stojí velký dřevěný kůň. Prý je to dar od našich nepřátel. Jejich 

vojska zmizela."

"Zdá se, že jsme zlomili jejich bojovného ducha jako proutek. Už není třeba složitě

vymýšlet válečnou taktiku. Nechte toho koně přivést na nádvoří, dejte zamést

v hodovní síni a připravte hostinu. Máme co oslavovat."

"Pane, neměli bychom toho koně raději spálit? Nemám z toho vůbec dobrý pocit."

"V žádném případě! Jen ať i naši synové si při pohledu na tohoto obřího dřevěného

koně připomínají naše slavné vítězství."

 

Za úsvitu se městem rozléhal jen nářek, pláč, psí štěkot a oslavný ryk lstivých řeckých

válečníků."