BEZ DODATKU TO NĚKDY NEJDE

BEZ DODATKU TO NĚKDY NEJDE

Anotace: ...jen si tak přetahuji...

 

KANE díky!!!

Moc mne bavilo,

moc mne těšilo,

respekt k modrýmu prostoru všech, ale když dojde k propojení, nikdy neodmítnu!

Užívám si plutí na společných vlnách:-)

 

NETIPUJTE, NEKOMENTUJTE, prosím... jen jsem si potřebovala přetáhnout Kanovu básničku a nenapad mne jinej způsob:-):-):-)

Děkuji za pochopení...

 

Nepíšu úřední dopis, že ne??? Ten konec je... takovej nějakej na razítko:-):-):-)

 

Autor cappuccinogirl, 16.03.2024
Přečteno 160x
Tipy 8
Poslední tipující: Tomcat, Iness, mkinka
ikonkaKomentáře (4)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Psaní ve spolupráci je super,velmi pěkná originální práce obou.

16.03.2024 14:26:32 | mkinka

líbí

Děkuju, moc mne těší, že se ti to líbilo, mne fakt děsně bavilo se spolupodílet:-):-):-) Jen to bylo trochu o strach, bo Kanovi to píše a já se jen modlila, ať mu to nezkazím:-):-):-)

16.03.2024 14:31:13 | cappuccinogirl

líbí

Já to vidím velmi pozitivní výsledek

16.03.2024 14:57:24 | mkinka

líbí

Rozhovor.

Anotace: Tato báseň vznikla ve vzájemné spolupráci s kamarádkou Cappuccinogirl. V básni je obsažen, jak mužský, tak ženský princip. Který je který, na to musíte přijít sami.:-))



Myslíš, člověče, myslíš každý den,

však dokud jenom na sebe,

pak tvé myšlenky malé jsou, nicotné, skoro o ničem,

vždyť jediné, co dokážou, je pojmout to tvé JÁ!

Tak zkus udělat něco pro ně, pomoz jim

a tím i - sobě…



Dej myšlenkám sílu,

ať mohou se rozletět,

ať dokáží vnořit se

do několika vět.

A, jako rozvíjí se květ,

co novým citem voní,

ona je tu pro něj,

on je tu jen pro ni.



Rodí se cit, rodí se pomalu a zlehka,

je možná těžký první krok, je květina ta zpočátku jen křehká,

však ona zesílí, když nepřestaneš o ni pečovat,

když zaleješ ji, třebas někdy slzami,

a jindy živou vodou touhy, zahřeješ ji v dlaních.

Jen nepřestávej, stačí zůstat odhodlaný…





Dej myšlenkám sílu,

ať naleznou svůj cíl,

ať od plev zrno oddělí

za nemnoho chvil.

A, kdybys zabloudil

a ve tmě hledal směr,

jdi za hlasem srdce

do vesmírných sfér.





A dvojí mysl v jedinou se spojí

a pocítí lásku, to člověčí „nejvíc“

co můžeme si dát,

co dělá nám svět krásnějším, rozehřívá,

a kdyby všude kolem krutý mráz byl,

toho, kdo miluje, nezahubí!




Tohle jsem chtěla mít i u sebe, na památku, Kane:-):-):-)*

16.03.2024 14:18:02 | cappuccinogirl

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel