Pojďte s námi do Divadla Život, které dnes uvádí frašku zvanou Život v modré.
Je vyprodáno, těsně před začátkem. V hledišti zbývá jen několik prázdných míst, zazněl druhý gong. Opona je dosud zatažená.
Z osmé řady se najednou zvedne chlap, vyleze na jeviště, stáhne kalhoty, a vysere se. Podívá se na šokované publikum, nevěřícně koukajícího dirigenta, sebere se a zase si sedne na své místo.
Skandál! zavříská paní v první řadě, která má dost zásluh, aby směla mluvit první.
Neuvěřitelné, co tím chtěl říct? šeptem se za rukou, zakrývající ústa s chybějícími zuby, ptá sousedky malý mužík v šedém obleku.
Chachacha!!! hlasitě se zasměje mladík s propíchlým nosem a tetováním v obličeji, který je na představení povinně v rámci trestu za absenci ve škole.
Umělci, skryti dosud za oponou, nemají ani tušení, jaké drama jim přichystal muž před začátkem představení.
Muž, který obohatil představení svým hovnem, jen sedí a směje se, zatímco ostatní diváci se od něj s odporem odtahují
Já už nepáchnu, chechtá se chlapík, vše smradlavé jsem vám hodil támhle na pódium.
Paní v první řadě nepokrytě blije a náhle omdlí
Její společník, v tmavém obleku s nápadně barevným motýlkem, se pobouřeně dívá na smějícího se chlapíka. Je patrné, že by ho rád inzultoval, kdyby to odpovídalo jeho společenskému statutu.
Mladý párek v loži č. 4, který dostal vstupenky na dnešní představení od rodičů dívky k jejím narozeninám, a měl v plánu po skončení povečeřet v blízké restauraci mořské plody, odjet do garsoniéry hocha, svéknout se do naha, vlézt pod deku, a pod vlivem moderní chemie milovat se do rána, začíná chápat, že legrace začala už teď. Chlapec vytáhne z kapsy dvě malé bílé pilulky a oba rychle spolknou po jedné.
Co to má znamenat, ty hulváte? zakřičí na celé divadlo svalnatý muž v saku, které na něm trochu připomíná uniformu. Vysereš se tu a směješ se tomu? Já ti... a chce se prodrat k němu
Pane, uklidněte se, jste v kulturním stánku! zapiští drobná ženuška v šedých šatech, nápadně připomínající myš.
Moje srdce, zasténá mužík v manšestrovém sáčku, které má už poněkud ošoupané lokty, a chytí se za srdce
Zavolejte někdo doktora, volá partner omdlelé dámy v první řadě
Muž, který vysral hovno, tiše sedí, a dívá se na zmatek, který způsobil. Směje se. Konečně je šťastný.
Palec hore !!!
Skvely text, ani som necakal, ze tu na take nieco natrafim...
Opakovane napisem, ze najlepsie prozaicke texty pisu tí, co pisu dobru i poeziu ...
16.04.2024 14:06:46 | P.Balam
Díky za uznání...námět je okoukaný, vlastně všechno, jen jsem si dovolil vlastní invencí trochu zkrátit nekonečné rozhořčení jednotlivých aktérů nad nekonečným pohrdáním hlavního hrdiny :)
16.04.2024 16:58:10 | zase já
Ano, já se taky tak trochu chytám za nos (v rámci toho rozhořčení)... :))
16.04.2024 17:07:10 | Anfádis
Báječné!!!
16.04.2024 13:59:07 | Iness
Dnes jsem měla tisíc chutí napsat koment pod Holana... neudělala jsem to jen proto, že vim, že autor tím, co píše, háže jen návnady, jo, život je někdy i o smutnejch fraškách...a na hov.o:-)*
16.04.2024 13:14:20 | cappuccinogirl
právě, je to hodně smutná fraška...smutný konec klauna, který už nebaví, nerozesměje, a těch pár úšklebků a křivých úsměvů vděčně slízává z tváří kolemjdoucích jako odměnu za své trpné snažení.
V tomto případě jde navíc o to, že je to emocuc, emocionální upír, který saje negativní emoce, které vyvolá vždy, když má hlad. Pak se nalemtá a leží a krká... dělá to, co ho znám
16.04.2024 13:20:27 | zase já
Jenže, příteli, tenhle člověk, ať je jakkoli zatrpklej, jako básník UMÍ!!! O to je to smutnější...
16.04.2024 13:28:31 | cappuccinogirl
uměl, když už přiznám nějakou kvalitu...a upřímně, ani to, co uměl, nebylo kdovíjaké umění...ale hodnocení je individuální a navíc proměnlivé v čase
16.04.2024 13:33:57 | zase já