O mouše na pianu

Podívej se, prohlásil kdosi
a pokynul hlavou k pianu,
na kterém seděla moucha.
Chodila po klávesách a zdálo se,
že ji něco trápí.
Myslím, že chce být virtuóz,
řekl jsem,
jenom nedokáže stisknout klávesu.
A také mi postupně docházelo,
že hmyzí říši vůbec nerozumím.
Znal jsem housenku,
která chtěla být baletkou,
ale stal se z ní obyčejný motýl.
Asi nejde uniknout osudu.
Já to napravím, prohlásil ten podivín
a vyrazil na mouchu s plácačkou.
Počkej, vykřikl jsem,
to není správné,
ještě nepřišla její chvíle.
Budu ji trénovat!
A tak jsem měl prvního studenta,
mouchu obecnou.
Strávili jsme spolu jedno dlouhé
krásné odpoledne.
Poletovala okolo, zatímco jsem hrál,
a zdálo se, že ji to zajímá.
Někdy kolem třetí hodiny
odletěla otevřeným oknem
a mně konečně došlo,
že nejsem dobrý učitel.