zkouška odvahy

Společnost zasáhlo několik ničivých tornád,
záplav, zemětřesení a jiných živelných katastrof,
lidé ve městech žijí v chudobě, nejlíp se mají
zloději, říkají si tak, každý chce mezi ně patřit,
nejvyšší torzo mrakodrapu měří necelých
tři sta metrů, někde uprostřed žije žena, která
zasvětila svůj život bohu a myslela si, že každý,
kdo tam přijde znesvěcuje to místo, v té partě
zlodějů jsem byl i já, musel jsem na ten železný
skelet, co někdy čouhal do mraků, vylézt i já,
problém byl, že jsem se bál výšek, byla to blbá
zkouška, a ještě v noci, myslel jsem si, že ta
služebnice boží spí, nějak jsem se dostal až nahoru,
kde jsem se měl mezi ostatní podepsat, tak jak
lezu po jednom z žebříků, nedívám se dole, najednou
se přede mnou objevila ta ženská, já se jí tak lekl,
a pak už si pamatuji, jen jak padám.