Mlha

Mé prsty se v tobě motají. Mé dlaně se tě snaží zachytit. Aspoň jediný kousek tebe cítit na rukou. Tolik snahy. A ty skrze mě procházíš, jako kdybych vůbec nebyla. Sotva cítíš mě a já tebe už vůbec ne.

S tebou přichází chlad. Vráží do mě plnou silou. Zbavuje mě toho posledního tepla, co zbylo. A když zavřu oči, cítím ho všude. A užívám si to. Konečky prstů, co se tě snažily dotknout, jsou teď pokryté ledem. Žíly zamrzají. Svaly zamrzají.

V tu chvílí ležím na bílém oblaku. Bílé chmýří se snáší na mé řasy. A na rtech cítím roztávající se led. A v dáli má oblíbená hudba, pohlcuje mé uši. A můj mozek se ztrácí v nádherném, „můžu být, kde chci“. A já chci být s tebou.

Plout po světě. Skrze stromy. Nad jezery. Být s tebou za slunečného rána nebo za deštivé noci. Z ničeho nic se objevit a tiše se ztratit.

A teprve potom otevřu zpět své oči. Chlad ustoupí. A z úst mi vyjde teplý vzduch, který se k tobě připojí. A můžu si být jistá, že až se znovu setkáme, jen tak mě nepřehlídneš.