Voda

Dnes bych Vám chtěla napsat mé malé zamyšlení o vodě. Konkrétně o vodě na Kysucách.
Již od dětství si pamatuji, jak rodiče i babička říkali, že musíme šetřit vodou a jak je voda vzácná. Myslím si, že dnes to platí dvojnásobně, ne-li vícenásobně. Ale je veliký rozdíl v tom, jak vodu můžeme získat. Na vesnicích a ve městech je to velice jednoduché. Otočíme kohoutkem a vida, voda nám teče a dokonce teplá. Jaká to slast, pohodlí. Vše bez práce.
S manželem jsme si koupili vysněnou chaloupku na Kysucách. Na úplné samotě, v údolíčku mezi lesy a loukami. V chaloupce máme také vodu, také můžeme otočit kohoutkem a voda teče. Sice jen studená, ale to přeci vůbec nevadí. Mám kamínka a tam si vodu po zatopení můžu ohřát. Je jen malinký problém a ten je v tom, že nám nesmí vyschnout studánka, jako se nám to poprvé letos stalo. A nejen nám. Studánky vyslychly i spoustě jiným chalupářům i horalům, kteří tady žijí stále. Letos bylo léto v horách opravdu nemilosrdné a prostě nepršelo.Máme to štěstí, že vlastníme studánky dvě. K té spodní musíme chodit s kyblíky a vodu si nanosit. Pokud je studánka plná a voda má z čeho přitékat, děkuji za každé vědérko vody, které si těch 200metrů do chaloupky ráda odnesu.Ale letošní léto vyschly studánky obě a to na plných 14 dní. Déšť ne a ne přijít. Naštěstí máme kamaráda ve vesnici, který nám do barelů vždy vodu rád dal. Ale v této těžké době si člověk uvědomí, že voda není vždy samozřejmost.
Šla jsem jednoho dne opět na procházku a cesta mě zavedla na louky, kde bača pásl stádo oveček.Jak mi řekl, má jich ve stádě 325 a k tomu dva hlídací pejsky.Chvíli jsme si vykládali o životě tady v horách a po chvíli se zvedl vítr, obloha se zatáhla a začalo pršet. Sláva, pomyslela jsem si. A bača s krásným úsměvem povídá ,, no konečně, už nám to zlato z něba padá."
Ano, v horách je voda cennější než zlato.
A já si jí vážím ještě více, než tomu bylo dřív.