Neposlaný dopis

Zlato,

nikdy jsem nevěřila, že zapomenout je tak strašně těžké. Čím víc se snažím na tebe nemyslet, tím víc na tebe myslím. Všechno mi tě připomíná. Když v rádiu hrají naše oblíbené písně, vzpomenu si na to jak jsme je poslouchali spolu. Jdu po ulici plné lidí, cizích lidí a já v každém z nich vidím tvou tvář. Večer chodím spát se strachem, že se ráno probudím a bude to stejně bolestivé, jako včera. Když si mě poprvé oslovil, říkala jsem si: "tenhle kluk bude nudný a dotěrný". Ano, dotěrný si teda byl, ale v žádném případě ne nudný. Po nějaké době si mi přirostl k srdci a pokaždé jsem se na tebe těšila, ale nikdy jsem netušila, že se do tebe zamiluju. Ze začátku jsem si to nechtěla přiznat, bránila jsem se tomu, ale jednoho dne jsem si to konečně musela připustit. Začala jsem na tobě milovat každičkou maličkost. Tvé hnědé oči, které byli tak upřímné, tvůj nevinný úsměv, který si vždycky skrýval, tvé tenké rty, které jsem chtěla tak moc líbat a taky těch pár chloupků, které máš na břiše pod pupíkem. Milovala jsem i tvou děsnou gramatiku, tvé vtipy, příběhy, nesmyslné otázky, tvou tvrdohlavost, stydlivost a milión dalších věcí... Nepoznala jsem, co je to láska až do dne, kdy jsem poznala tebe. Ukázal si mi věci, které jsem nikdy před tím neviděla. Když jsem se chtěla vzdát, tak si mi to nedovolil, popostrčil si mě a řekl si: "To zvládneš". Je spousta věcí, které bych nikdy nedokázala, nebýt tebe... Nikdo se mě nikdy neptal, jak se mám, ale ty ano a věděla jsem, že tě to opravdu zajímá. Pamatuju si, že když se mi nechtělo spát, četl si mi pohádku na dobrou noc, kterou si sám vymýšlel. Když jsem měla špatnou náladu, tak ses mě snažil rozesmát. Vždycky jsi řekl to, co jsem chtěla slyšet. Když jsme neměli o čem mluvit, tak ty si promluvil. Celých děvět měsíců s tebou bylo krásných a já jsem si je užívala plnými doušky... Ale potom se něco pokazilo. Stalo se něco, co se stát nikdy nemělo. Moje city k tobě byly skutečné, ale já jsem až tak skutečná nebyla... Lhala jsem ti o tom, kdo jsem. Kdybych předtím věděla, že budeš někým koho budu milovat, řekla bych ti pravdu. Jenže už jsem ti nechtěla dále lhát, nechtěla jsem předstírat, že jsem někdo jiný, a tak jsem musela odejít. Musela jsem se tě navždy vzdát a nechat tě jít. Chci ti říct jen... Miluju tě!