Blonďavá Mončí

" Mončí.. kristepane, kdes byla tak dlouho.., mělas tu bejt o šestý.. né ? "
" Jo, měla.., ale když to auto projelo teprve teď.., hodinu jsem musila čekat na chodníku.. " vysvětluje mi Mončí.
" Sakra.. jaký auto..? na jakým chodníku..? " ptal jsem se úplně zblblej.
" Copak si už nepamatuješ, bobku ? Dyťs mi to přikázal ty samotnej.., že mám na chodníku čekat, až pokud auto neprojede.. a ono opravdu doteď žádný nejelo... húúú.. " a Mončí začala natahovat moldánky.
" Co brečíš..?.. tys to, jakože s tím autem, nepochopila ? "
" .. húúú.. "
" .. říkám ti.. sakra, přestaň brečet..! "
" .. húúú.. ! "
A takhlenc tato naše debata pokračovala snad hodinu, ale pak už jsem se nasral.
" Mončí.. přestaň..! Dyť my jsme mohli už hodinu bejt v postýlce a todlencto...šukat.. "
Sotva jsem to řek, Mončí se rozbrečela ještě víc.
" Opravdu..? .. už hodinu..? .. húúú... já kráva... "
" Ale noták.. když se pousiluješ, doženem zameškaný.. "
Mončí se rozzářily očičky.
" .. tak jo, bobku.. ještě řekni honem nějaký číslo.. "
" .. milion.. " řek jsem, netuše nic zlýho, " .. a k čemu ti bude ? "
" .. ty můj pitomečku.. teďka rozpočítám.. počkej, dozvíš se .. nahoře.. dole.. nahoře.. dole.. nahoře.. "
Vyšší moc mě najednou osvítila, pochopil jsem, že Mončí chce rozpočítat, jestli bude pak v tý posteli nahoře nebo dole..
" Mončí.. to chceš takhlenc rozpočítávat do rána..? " ozval jsem se tiše se zoufalstvím v hlase, "..sakra, dyť ti stačí vědět.. "
" .. neruš, ať se nespletu.. nahoře.. dole.. nahoře.. dole.. "
A Mončí dál rozpočítávala a já usnul... a když přišlo ráno, nebylo ani nahoře, ani dole.. a to mojí vinou... já byl na ni zlej... a ona mi to geniálně tím divadýlkem dala vyžrat...