A bylo jaro.
Viděla jsem kosy se pářit
a lidi žehnat si pod snůškou snů.
S lehkostí májového deště slíbili,
co dopadem zboří
poslední něžný kvítek třešní.
Nastav ruku a zkus ho chytit
vždyť váží míň než tvoje láska.
Ať můžem za rok zase se sejít,
na stejném místě, ve stejný čas.