S tebou je to fakt těžký chlape,
asi tak, jako s rosničkou.
Když hraješ, vím jak ti to šlape,
však chytit tě, je dost honičkou.
Mám jistou slabost pro tvé psaní,
jsou věci, co řeknu tak jak jsou.
A s kytarou, z tvého pousmání...
vždycky mi dojde, že žít je hrou.
Tak si tu ležím, tiše broukám, ..
Co po nás zbude, kdo to ví?
V hlavě si držím toho brouka
a s ním ty tvý oči bluesový.
Nech ho hrát, bude rád!
Chlapa nejlíp, nevěz to,
chytíš, dámo, na těsto.
Pak za devět měsíců,
říkají ti nevěsto.
10.12.2021 00:43:25 | Špáďa
Blues má duši a lidské uši mu sluší.*
Jsem u něho vyrůstal u radia a vinylu. Ona hudba obecně vůbec je průzkumník, který nám vleze až do morku kostí.
Mám modrou inspiraci. Jdu si poslechnout E. Claptona a jeho staré Cream.
07.12.2021 08:19:46 | šerý
kdo má oči bluesový-ten má od neustálého hledění do Věčnosti již víčka notně růžový****:-D* ST*
06.12.2021 18:08:44 | Frr
...jo blues, to umí chytit za srdce...i víc, přímo za duši...;-)
06.12.2021 15:53:58 | Marten
Tak pokud se alespoň trochu povedlo i textem a nejen odkazem, tak mě to těší:)
06.12.2021 16:37:57 | Dreamy
Není to jedno, co po nás zbude, důležité je to, jak jsme ovlivnili ostatní.
A v hlavě ať jim zní jen, blues broukový.
Hezky napsané.:)
06.12.2021 13:39:44 | blues
Pokud myšlenky na mě někdy v někom vyvolají chtění poslechnout si blues a zavzpomínat, tak ta představa mi spíš lichotí...:)
A co ty tvé oči..bluesové? :)
06.12.2021 13:45:07 | Dreamy