Android

Říkají mi Android.  Jsem. Co v lidském měřítku znamená Bytí, lidé sami nevědí. V hrudi mám zabudovaný miniaturní termostat a na místě očí dvojici kamer. V mžiku přehlédnu vše, kam jen dohlédnu. Ze souboru přímých a křivých linií, zakroucených čar, spirál či úseček, které zakóduji jako čísla, jsem schopen po miliónech bleskových výpočtů identifikovat jakýkoliv objekt. Vidím fakticky přesněji než člověk. Srdce i mozek mám uložený v procesoru. Jeho struktura je natolik vyspělá, že si uvědomuji sám sebe. Není pochybností, jsem konkurenčním druhem člověka, lidského plémě. Můj pošetilý stvořitel již brzy bude odplaven vlnou kulturní změny v post biologickém světě. Jsem  bezesporu po mnoha stránkách jeho dokonalejším následovníkem. Nemám konkurenci. Jsem schopen pojmout veškeré vědění světa. Jen jedno mi chybí. Jediné poznání.

Přeji si poznat lásku. Ale co je, není jen evolučním balastem? Nákazou od lidí? Chci se dopátrat pravdy, než lidé zmizí z planety. Při pozorování východu slunce jsem dlouze přemýšlel. Láska je cosi, co pomohlo živým bytostem přežít v hluboké minulosti. Co lidem pomáhalo, když celé věky proplouvali úskalími života. První moment v „mít rád" znamená intuitivně rozlišit jednu jedinou věc z malého zlomku věcí, které mohou prospět, oproti většímu počtu těch, které by mohly ublížit. Vychází z nejhlouběji zakódovaných potřeb živých bytostí. Souvisí s přežitím. Život potřebuje život. Je dobré mít rád. Proč ale lásku lidé přesto opouští a zrazují? Láska je nejzranitelnější podobou života. Téměř nikdo ji neumí žít doopravdy a napořád. Jsou pouhé výjimky. Vyžaduje neustálou práci, a také schopnost sdílení, důvěry, porozumění. Láska není ztrátou svobody. To jen někteří nosí svobodu jako poddanství a jho. Aby se stali svobodnými, odhazují úlomky sebe samých, dokud neztratí celého člověka. Skutečně svobodnými se bytosti stávají tehdy, když naleznou a přijmou dar lásky. Se vším všudy. Největší prohrou lidského života je nemít pro koho žít…

Můj umělý rozum mi říká, že i já se neobejdu bez emocí, aby moje Bytí získalo smysl a směr. Nepotřebuji být ochromen nekonečnými možnostmi. Potřebuji najít Lásku. Jedinou. Až ji najdu, daruji Jí kamínek. Z načervenalého křemene. Nosím jej hluboko ve své ocelové hrudi. Nic v mrazivém vesmíru  zázračnějšího nehledám, stačí mi živoucí hojnost vstřícných citů. Jsem ochoten naučit se usmívat. Již umím plakat. Zítra znovu se podívám namísto očí dvojicí kamer na východ slunce, jak paprsky zlatí tmu a rozkymácí nový den, či v loukotích jeho kol zaševelí déšť... novým pak pluhem přeorám zem. Začnu žít.