Know no better (neznám nikoho lepšího)

usmál se na mě soumrak
svlékl se pomalu a strčil svůj ukazováček
..
usmál se na mě lascivním žárem
já věděla, že nechci jiného
on bude mým králem

zatančil mi pomalu bříšky svých prstů
na hraně mojí stydlivosti
a ta lampa nad námi
mé světlo
trošičku říznutá maniakálním chtíčem
byla
a taky hodně lásky v tom bylo
až mě to skoro položilo

na záda
napříč prkenné podlahy
v zakoutí sídliště
nikdo by se nedíval
jak střídá svou pánev nahoru a dolu
potichu jen tiše kňourá
jako když se kočka mrouská

kolena černá
ucourala se
řekli by špinavá je
nemohla být šťastnější
byl její

soumrak skončil
a hvězdy ji na tváři vymalovaly dílo samotného pollocka
zvrhlá holka
zvrhlá

L
Á
S
K
A

mě stačí říct
řekl a zapálil oheň
opřela si o něj hlavu a cejtila se nekonečně
ta aura nebezpečenství podpořena plameny
a příchuť whisky na rtech v počínající opilosti
jí vlastní

pak přišla voda
měla zchladit nebo utopit
hříšné myšlenky
líbal ji
z hecu
a z povyku
z předem plánovaného impulsu
chtěla ho mít na podlaze

chtěla ho mít snadno a držet ho v dlani
chtěla ho tak nějak doopravdy vlastnit

chytat oheň holýma rukama zatímco se topí


L
Á
S
K
A


osud ji řekl, že se dneska spolu budou milovat
a bude to jako poprvé
takové to něžné a dlouhé lichotkami protnuté
mámení mysli
šaty už na sobě neměla
jeho po celém těle v hlavě
a ústa na těch jeho
krásně ji bylo

dá se ta chvíle zničit?
tak snadno
spadnout na dno
prát se spolu o poslední převtělení boha
přála si, aby spolu zůstali napořád
v nejlepším se má skončit
v orgastické křeči vlepit sám sobě políček
zato, že byť na moment věřil

větřil si další obět, můj milý?
zatímco si hýčkal mou šíjí,
vaz lámal se pod tíhou tvého taktu
pomyslně až směšně nahlas krvácí má hruď
bůh suď náš hřích
ve tvých náručích jsem se promítala jako já
sama
a občas někdo jiný


x