Můj malej ušáček

Tahle kapitola začala před 3 lety. Dostala jsem k narozeninám malého králíčka s jedním uchem nahoru a druhým dolu. Vzpomínám jak jsem byla překvapená. Jak jsem si ho zamilovala. Byl to totiž muj sen mít králíčka. O dva roky později dostal myxomatozu a vylěčil se z ní!! Bohužel s menšími následky, ale když to zvířátko milujete jako já toho mého ušáka tak vám nevadí chodit každý měsíc na stříhání zoubků a s každou virózkou běhat k veterináři. Byl to bojovník a statečný ušáček. Tak tu byl pro něj najednou další doba prodloužení života než měl mít vlastně. Tendle rok ale začal být hodně nemocný. Jeho organismus po té ošklivé nemoci byl hodně oslabený a odcházely mu játra, ale bojoval. Za posledních 5 dní jsem každej den byla u veterináře, protože kvůli ledvinám nežral a míval i záchvaty kvůli selhávání jater. Hodně spal a pak záchvat a pak spánek k tomu krmení stříkačkou jinak by umřel už dřív, ale milovala jsem ho a tak mi to nevadilo. Chtěla jsem jen aby žil. Dnes dostal 3 záchvaty po sobě a po tom posledním zemřel. Mě se zbořil svět. Hrnou se mi slzy do očí, když si vzpomenu jak jsem ho po tom prvním hladila a uklidnovala a pak ho najednou popadl druhý a třetí a potom konec. zůstal ležet a už se nezvedal. Stýská se mi. Hrne se mi v hlavě: vedle koho já se budu učit?! Komu budu řikat ''ahoj'' když odcházím a nebo komu střihnou oušku když přijdu domu. Kdo se mi bude vztekat u pítka že to málo teče na jeho vkus. Kdo bude chroupat po nocívh ty rohlíky co tak miloval a ty jablíčka?!! KDO?!!! Bože jak mě je smutno...Zítra ho jedu na chatu pohřbít a tedko mi vedle v pokoji leží mrtvý a já tam nemůžu jít..Hladila bych ho a plakala.. Doufám že už je mu líp...Ale je mi po něm hrozně smutno. Byl to člen rodiny...Jak já ho milovala a jak se mi stýská.. Jdu okolo pokoje a chci na něj promluvit jak jsem byla zvyklá a pak se mi nahrnou slzy do očí, protože mi dojde že už nestřihne ouškama že se nenacpe do koutku at ho drbu na čumáčku..že už tam prostě nejni! :(