Chtěla bych před tebou vybuchnout v EXPLOZI,
nebetyčný hlouposti..
třeba by si mě pak viděla..
Roztříštít se na tisíc bezvýznamných kousků.
Už nejsi moje.
třeba mě přesto posbíráš..
Rozházím kolem tebe poslední zbytky svýho patosu.
Složím ti báseň.
Budu všem říkat, jak mi chybíš.
Omlouvat se tou hloupou frází a kříčet jí strašně nahlas.
třeba mi jednou odpustíš..
Jenže ty se na mě nepodíváš.
A já se nepodívám na tebe.
Nikdo se nechce dívat svým chybám do očí.
Pomalu trousím zbytky sebe sama.
Změť chaosu a touhy.
A ty už mě nikdy neuvidíš..neposbíráš..neodpustíš..
a ze mě časem nezbyde nic..