Mohu býti spasena ?

Napříč temným světem kráčím sama ... nechávají mne jít samotnou..
Kde jsou ti andělé kteří mi byli slíbeni ?
Kde jsou ti úžasní lidé které lze milovat bez zábran ?
Či jsem ten anděl já ? Zářím já, a zbytek světa je temný jako stín od křídel?
Peří pomalu opadává a křídla mne tíží k zemi..
Spadnout nemohu, protože by se mi smáli andělé s křídly jako nemá nikdo jiný.
Ve výši státi též nemohu, jež bych byla svržena ...
Kde je mé místo v životě ?
Cítím se tak nejistá, či je to mé slabé sebevědomí ?
Kdysi dávno mi ho kdosi zvedl vysoko jako nikdy nebylo..
A teď se schovávám po nocích ve stínu za pouličními lampami ...
Procházet se po nocích je pouze můj druhý a lepší život ...
Dívat se na hvězdy které září na nebi jako miliony zamilovaných duší, které se nikdy nerozdělí a budou pospolu držet dál bok po boku...
Ve dne jsou všichni šťastni, nosí úsměvy na tvářích a smějí se na celé kolo
Snažím se být též šťastná jako ostatní, usmívám se, směji se.
Tak či tak, můj smích je falešný jako výrobky v těchto letech.
Až mne opravdu někdo rozesměje, pozná to.