Závrať

pravda si tančí na hranách půlnočních rozhovorů

převaluje se na jazyku, odírá dásně

koupe se v doušcích hořkého vina

tisíckrát otevřeš pusu, abys mluvil o Bohu

a začneš vykládat o muzice nebo holkách, který jsi nechal

je mi z nás zle

a děsím se toho, že se mýlím

že tohle je víc než jenom další noc, kdy se zahazujem

je mi to všechno jedno

až mě zavoláš, tak půjdu a až odejdeš

tak za tebou zavřu dveře

je to tak prostý, všechno pohřbený do betonu a cihel

připadám si trochu jako v Matrixu

když mi vlastní ruce dolévaj a připalujou

chtěla bych slyšet melodii, která mi vysvětlí

všechen tenhle bordel 

a jako ozvěnou se mi přitom vrací

jen vlastní slova, stejně povrchní a hloupá jako ta tvá