óda na samotu

můžete ze samoty zešílet

když je vám fyzicky zle a představa dalšího dne vás naprosto děsí

jít ve 3 ráno do rochoty přes celý temný tichý město

 

nemáte přátele se kterými byste mluvili

jen cizí lidi

jen práce a práce a cizí lidi

 

jediný člověk, se kterým můžere mluvit tak s tím to nejde

nedokáže se do vás vcítit 

ona tu totiž žije

s ní

pět osobních minut v celém dni

a zbytek dne máte pocit, že prostě blázníte, nebo že určitě musíte zešílet

v cizím prostředí, cizím městě, cizím pokoji

kde v myšlenkách vás objímají lidi, které milujete

a divíte se, že ještě nemáte halucinace

už ani nevíte, kde ste natož, kdo jste a kdo jste byli

uplně sami

uplně sami

uplně sami

extrovert jak vyšitej najednou sám jak v plotě kůl

člověk,co byl každej den s někým na obědě,venku je teďka naprosto sám

a nejde o to bejt fyzicky sám

ale psychicky

 

můžete jít plavat nebo do kina
nebo se bruslit na stadion

sami

bez alespoň periferního pocitu,

že tu někdo je

není

není

jen ten fejsbuk, falešné spojení s lidmi,

kde jsou zachyceny střípky vaší duše

jste tu sami v cizím městě

kde nikoho neznáte

a radujete se, že na hotelu mají tu pitomou wifinu

a uvědomujete si, že ostatní lidi

v cizích městech

uplně sami

to neprožívají tolik jako vy

a bojíte se, že se z vás stane ten magor,

co se v krámě směje penežence

protože zakrátko to třeba pochopíte

proč se směje

protože je sám a nemá se kdy jindy smát

 

a začátky jsou prej vždycky těžký

a co když jsou to konce