Maminko moje

Maminko moje …


Maminko moje je mi tři,
A ty jsi se mnou jak se patří.
Držíš mě za ručičky, ten dotyk pamatuji,
Mé první krůčky pyšně ukazuji.

Maminko moje je mi sedm,
Hraji si sám venku.
Nejsi tu když jdu do třídy první,
Není to ten dotyk, je to cizý paní.

Maminko moje je mi patnáct,
Nespatřil jsem tě už roků dvanáct,
Kde je ten dotyk a pohlazení,
Když mám před sebou střední.

Maminko moje je mi osmnáct,
Jsem plnoletý, všude tě hledám.
Kde jsi? Co se stalo?
Proč jsi byla se mnou tak málo?

Maminko moje už je mi třicet,
Život je bez tebe smutnej.
Svou ženu a dítě mám,
Ale chybý babička nám.

Maminko moje čtyřicet za sebou
A já už vím co se stalo s tebou!

Co se tehdy stalo?
Že tě to život stálo?
Proč sis ho vzala?
Měla jsi přece syna?!

Ty krásné, jemné dotyky,
Byly od mé milé maminky.
Když jsi trpěla depresemi,
Proč jsi nešla k doktorovi?

Připravila jsi mě o maminku,
O dotyky, o rodinu …

Já stojím tu teď před tvým hrobem,
V ruce noviny s tím článkem:

Mladá maminka život si vzala,
Syna co zůstal ke dveřím dala.
Měla vážnou nemoc,
Syna však milovala moc.

Já odpouštím ti tedy,
I když tě chci mít tady.
Přesto všechno slibuji,
Že navždy tě miluji.

Maminko moje …