porušuju svou podstatu
a čístím
já
do krve
čístím
ale bojím se
změny
nechám to být
na den dva
vypiju další hrnek studenýho kafe
nechám se tím sežrat zaživa
to mě baví
tak strašně moc baví
pak zase budu tu stát
nabízet ti své
neopodstatněné nesmysly
na téma
"Proč je tak zvláštní, že spolu vydržíme pět hodin jen tak chodit po lese.."
že bychom měli
měli bychom
se mít víc rádi?
prostřednictvím mučení
pomocí hvězd
chladu ze všech stran
i z tebe
nechám se svést
budu se klepat jak osika
budeš mě držet za zátylek
a připustíš
připustíš,
že bys mě nepustil
já se měsíc vzdávám světských rozkoší
už nemám svou strarou kůži hroší
a co když
co když
a stejně
už neudržím i vlastní slib
ráno
ráno budu mít
ten pocit vyžvejkaný žvejkačky
na tvojí botě
ale vlastně ta bota je moje
žlutá
kdo dneska nosí žlutý boty, že jo?
to já po sobě šlapu
ne ty