si nesmyslná..

Učarovala mu schopnost s jakou uměla převrátit celý jeho svět naruby...

našlapovala měkce po rozlehlých údolích jeho ramenou

tvářila se zarputile

vysnívala si, že spolu budou napořád

 

vtiskla si do paměti otisky jeho bicepsů

jeho boků, ramenou

záchvěvy jeho reakcí

náznaky budoucnosti

 

a teď mu je postupně zvracela na koberec

bez legrace

 

"toho dne ses zamiloval sám do sebe

jenže já se pořád nenávidím"

 

mívala dobré dny, kdy by ji obejmul

v ty dny věřila ve šťastné konce

 

mívala dny, kdy sebrala všechny pinetky z umyvadla

a rýpala s nimi do svých vlastnoručně vytvořených ran

klečela před ním dlouho do noci

a opakovala dokola , že je ošklivá

a ptala se ho

jestli ji má rád a čím víc odpovídal kladně

tímhůř ji  bylo 

 

a měla dny, kdy chtěla aby ji rozuměl

ptala se ho, na co myslí

 

a on se nikdy nesnažil

protože to byly všechno nesmysly

 

a tehdy se zvedla z koberce řekla:

 

"už dlouho necítím ten adrenalin

že jsem tam, kde chci být 

už se nebojím, že mi ublížíš

už nedoufám, že mě budeš tolik milovat

uhasím jiskru a nechám oheň plát"

 

a on se na nic neptal,

a odešel