hádka je jako autonehoda

Zeptejte se mě na můj vztah s Lenkou..

Dobře, co je to poslední, co si pamatujete?

...že sem se dneska ráno kvuli ní rozbrečela..

No, myslím spíš, nějakou konkrétní vzpomínku, kdy ste ji naposledy viděla, co dělo?

...hmm...pamatuju si její kocovinu, měla příšernou náladu..její vlasy v culíku a to , že si neustále kousala rty..pamatuju si spoustu věcí, nemyslíte si, že by bylo lepší, kdyby lidi víc zapomínali? vzpomínky jsou tu od toho aby nás mučily, když sou šťastný, člověk lituje, že už to nezažije znovu, když jsou zlý, člověk to prožívá zas a znovu dokola..

Má to něco do sebe, ale trošku se to protiřečí..

..pamatuju si jak se jednou převlíkala do plesovejch šatů na veřejným parkovišti..jak se mnou snědla uplně zelenou paštiku..jak sme si byly schopný povídat celý čtyři dny v kuse bez přestávek, jak byla tak opilá, že nedošla domů..jak se vždycky řídila podle mě..dycky si něco mumlala pod vousy, byl to jedinej člověk, kterýho znám, kromě mě, kterej si brouká...to, že mě skoro nikdy neodsoudila a snažila se mi pomoct..to že mi neskutečně rozuměla a druhej den to zapomněla..a neměli sme si co říct..to, že mi s ní někdy bylo nejlíp...to, že sme si pouštěli v autě pecky a dycky dělaly hroznej virvál...to, že během řízení dělala spoustu věcí..to, že..sem se dycky bála, že...

Vybrečte se i kdybyste měla brečet několikrát denně...tumáte kapesník..je vidět, že ste spolu měly vážně krásný vztah..

právě , že vůbec..byl to vztah založenej na extrémech, víte , s lenkou to byla buď ohromná radost nebo vše obklopující smutek..sentiment jak stehno..dycky , když sem si na ní vzpoměla , když sme spolu zrovna nebyly..mělo to nádech nostalgie..řikala, sem si , jak jsme hloupý, ale nevěděla sem, co s tim dělat..nefungovalo to..

a teď už je pozdě..

Vemte si celou krabici...je jich tu dost..