Cítím-li prázdno,
je to právě tolik prostoru,
aby mne naplnilo všechno.
"Nic" je velmi blízko "Vše".
Blíž než si pomyslím.
O půlnoci i o poledni.
Bezhlasý křik.
Křík slyšet není.
Nikdo neví, co se děje,
nikdo vědět nemůže,
jakou tíhu Atlas nese,
a Sisyfos začne zas,
aby se opět potkal s prázdnem.
Není Mrakoplaše ani Zmarchroba.
Noc je světlem a den temnotou.
Život je umírání a smrt branou k životu.
Srdce mám rozervané.
Být či nebýt?
To je otázka?
Zhnusen sebou
nevím nic
a možná vidím vše.
Marně kroužím kolem světla
poznání
a pak padám do plamene
nicoty.