předjaří přizdisráčů

na  plešatých  cestách

třaslavě  stepuje  stihomam

ze  škarp  hrozí  k nebi

nenávistné  pěstičky

 zbabělých  přizdisráčů

podél  jejich  zdí

  v úhoru  planí

vybledlá  kvítka  

z e m ě ž l u č i

na  zem  se  co  nevidět

  začnou  snášet  semínka

pokácených  topolů

  kraj  si  ovšem  jinak

spokojeně

  vykračuje k  jaru

a  chvílemi  slyšíš

jak  si   bezstarostně 

   pohvizduje

chytlavé   motivy

pochodů  holých  palic...