Anotace: Mé slzy byly plné hněvu a nevyřčených slov.
Mé slzy padaly dolu, dolu do propasti, kam jsem hned poté, spadla i já.
Když jsi odešel.
Bez vysvětlení, bez jediného slova.
Nechal jsi mě zlomenou a opuštěnou.
Chápu smutek z opuštění. I texty, aby člověk nějak si mohl pomoci v bolesti.
22.06.2023 21:08:29 | mkinka
Básnička je asi míněná vážně, ale přece (zejména na 1.řádku) má nějaký komický situační podtext, jako kdyby se hrdinka svým slzám i sobě zároveň vysmívala a tím bolest už překonávala. Ten první dlouhý řádek a ještě i druhý mají vynikající atmosféru a v tom duchu by bylo možné pokračovat, napsat nějakou jinou zajímavější, vtipnou, živěji pointovanou básničku.
Ten proces překonání bolesti kdyby se ti podařilo zachytit, básnička by byla velmi dobrá, mezi takovými jedna z miliónu. Ostatní autorky se snaží z bolesti "vypsat" a tak se vypisují a vypisují a básně jsou pořád marně ufňukané. Ty bys byla se svou jednou lidsky uzdravující básničkou jediná pravá autorka, která opravdu využila možnosti imaginace a poezie a pomohla sobě i svému dílu na svět.
15.09.2019 09:08:38 | Karel Koryntka
básnička? fakt je to pro tebe básnička? sama autorka do zařadila do kategorie "Ostatní" a ani ten smutek mě z toho nezasáhl - neměl jak nebo čím, mne jako čtenářku
na mne to působí jako poznámky na okraji časopisu, něco jako "tohle je fajn, to nesmím zapomenout a něco s tím musím pak udělat.."
takže bych po přečtení měla dotazy: a? co s tím? co dál? proč jsem tohle měla číst? pomohlo to autorce? líbí se to někomu?
15.09.2019 10:32:34 | hanele m.