Jsem záchůdek na zapadlém nádražíčku, co už ani nesmrdí. Nic už tu nestaví.
Vtrhla jak život do slepého ramena, rozsvítila a spustil se příval slov.
Zachránil jsem
Spasil
Zázrak mě postavil do cesty
Málem to nedonesla
To je úleva
Áááááách
Je u mě útulno
Ještě si to udělala
(Když už tu je)
Utřela se
Zhasla
21.6.2023
Panebože... to je... já jsem... proč se mi teď nechce? A proč chodím na záchody do obchoďáků, když ty ze mně nemaj ten správnej požitek??? :-)
30.08.2023 10:29:50 | cappuccinogirl
Co jen odpovědět. Není snadné rozsvítit, když tma je dvojitá.
30.08.2023 10:56:44 | Jan Kacíř
dvojitý vidění???tmy???Ve tmě??Na každý "rozostřeno" je vždy těžší reagovat, zato však dává do života možnost... víc zapojit představivost, příteli... :-)
30.08.2023 10:58:46 | cappuccinogirl
Vlastně to byl jen odkaz na slova toho jenž má dnes narozeniny...
***
Když tma je dvojitá, když jedna stačila by
a dvě jsou v polibcích úzkostí zmučených,
nadarmo rozvíráš ubohou náruč, slabý
v sobě i v nich.
Zezadu blíží se nějaká stará něha
a dýchá na tebe a připomíná ti,
že tichý věrný pes za každou zradou běhá
a má ji přece rád: bojí se štěkati.
Kdybys jej pohladil, jeho vědoucí čenich
poznal by pravou tmu po vůni zákoutí,
kde leží láska tvá u věcí odložených,
jež zapomínají probudit kohouti.
Když tma je dvojitá a nesvítá a nední
se ani v daleku, vezmi si to, co jest
a potom odejdi zaťukat na poslední
a nejbližší verš snu, jenž nespí pro bolest.
Troufáš si v této tmě zapojovat představivost nebo rozsvítit tak, že se rozplyne?
30.08.2023 11:12:54 | Jan Kacíř
Tak já jsem si na tohle musela vzít i baterku... protože tohle nejsou až tak jednoduché verše...když si z nich chceš vzít maximum možného... :-)
30.08.2023 13:37:15 | cappuccinogirl
No je to veřejná místnost. Ber, co dávají. Jen, abys nebyla zklamaná.
30.08.2023 14:51:41 | Jan Kacíř
tuhle si budu muset dát víckrát, abych si užil tu podivnost ;)
30.08.2023 09:57:48 | stormeater