Původním záměrem bylo napsat epilog, ale to asociuje slovo epitaf, který nemusí reprezentovat jenom náhrobní nápis, ale také krátkou zprávu, která shrnuje život zesnulého nebo se tematicky vztahuje k mrtvé osobě. Cítíme se pořád dost naživu na to, abychom ještě „něco“ spolu zkusili. Když jsme u toho života, říká se, že život je největší zloděj – nejdřív Ti ukradne mládí, potom krásu, dále zdraví a sílu, aby nakonec utekl od Tebe i on sám. A potom ještě jeden je trefný, i když do veřejného prostoru se moc nehodí - život je jako žebřík od kurníku, krátký a celý pos**ný. Ale jeden epitaf, zejména pro muže, tady je:
Pil – umřel,
Kouřil – umřel,
Miloval – umřel,
Sportoval – umřel,
Všechno si zkusil a šel za nimi.
Po důkladném rozboru a zvážení všech pro a proti jsme zvolili normální české slovo doslov, hudebníci by tomu mohli říkat dohra, ale ani dohra se nám nelíbila, protože bychom tím mohli říkat, že už jsme dohráli a nic dál dělat nebudeme. To bychom taky místo úvodu mohli napsat prolog a celé naše předcházející povídání napsat třeba v angličtině, aby to mělo „vědeckou úroveň“.
Je obecně známé, že když chce člověk něco dokázat, musí být tak trochu sobec. Někteří tomu říkají, že je „kariérista“, ale kariéristé jsou úplně jinou kategorií lidí. Někteří lidé jsou dokonce ochotni obětovat svou kariéru jen proto, aby si něco dokázali. Když je člověk ten správný sobec, tak má svoje cíle, touhy a přání, a k tomu podřizuje svůj život a věci kolem sebe nechává bez zájmu. Pak záleží na tom, jak moc ignoruje své okolí a jak moc se tím odlišuje od svého okolí. Když se projeví určitá vyváženost, přijatelná a okolím přijímaná vyváženost, potom se mohou vysněné cíle dosahovat i v limitech daných společenských zvyklostí.
V kapitole první v podkapitole „A kilometry přibývají“ je zmínka o tom, že když padlo rozhodnutí oběhnout vzdálenost obvodu Zeměkouli kolem rovníku, vycházelo splnění tohoto cíle na fyzický věk 57 let. Tenkrát ani ve snu se mi nezdálo, že už tři měsíce po oslavách těchto narozenin bude pokořena tato vzdálenost i na horském kole a k ní se přitom nebudou připočítávat další tisíce kilometrů, které byly současně a souběžně naběhány, jak je možné zjistit návratem do statistiky kapitoly druhé. Na tomto příkladu je vidět, jak čas je pomíjivý a relativní. Při psaní našich myšlenek do doslovu nemohu dohlédnout, jak bude vypadat budoucnost v čase, kdy dokončím třetí kolo, nebo možná také ne, překonání vzdálenosti obvodu Zeměkoule kolem rovníku vlastní silou. Ale věř, že lepší je dívat se do budoucna než do minulosti. Z minulosti se sice můžeš poučit, ale minulost nezměníš. Budoucnost můžeš ovlivnit, dívej se do budoucnosti, i Ty v ní budeš žít.
V okamžiku, kdy se začali psát poznámky o pocitech na kole, bylo v úmyslu napsat jen takovou zprávičku, podobnou té o běhání kolem Zeměkoule. Ale běhání bylo individualistické. Je sice pravda, že někdy už dva se může považovat za kolektiv, ale stejně, každý nakonec běží sám za sebe. Je tomu tak vlastně i na kole, ale k tomu se změnil přístup, už nebylo třeba to dělat sám. Jízda na kolech se stala společenskou událostí a co jedinec, to jiný pohled na svět. Jakmile přišla na rozum myšlenka, jakmile padla nějaká místně nemístná hláška, jakmile nás potkala nějaká příhoda, byla podchycena. Aby nepropadla na smetiště dějin, opakovala se po dobu jízdy, aby se doma mohla poznamenat nebo třeba se nahrála na diktafon v telefonu. Později se k postřehu připsalo pár řádků, aby byla jasná i její pointa a následně se začaly psát podrobnější poznámky, které obsahovaly někdy i zbytečně dlouhé komentáře.
Samozřejmě nejlepší poznámky vznikaly, když jsme seděli na kole, když se náhle změnilo počasí, když některé byly unavené nebo je bolela některá část těla. Takové situace evokovaly potřebu ventilovat svoje pocity. To by jeden nevěřil, jak mozek dokáže asociovat myšlenky. To jsou kombinace, nad kterými zůstává i rozum stát. Existuje ale jedno vážné nebezpečí – jejich ztráta. Myšlenka přijde a rychle odchází, po příjezdu už, i když se člověk snaží vzpomenout, prostě zmizí. K zabránění tohoto stavu byl opravdu nejlepší diktafon, není třeba ani samostatný přístroj profesionální úrovně, úplně stačí ten v mobilu, a pokud není ani ten, stačí i „přesýpací“ mobil, to je takový, co umí, přijmou hovor, poslat SMS a nastavit budík. I do takového se dá vložit poznámka, která má následně velkou cenu z důvodu zachování myšlenky. Někdy i pitomé slovo dá inspiračku na stránku.
Nakonec poznámek bylo tolik, že jsme se rozhodli napsat knihu. Ne žádnou bichli, ale zase ne jenom obyčejný zápis z jednání domovní schůze pro ty, kteří se nemohli jednání zúčastnit. Dnes víme, že jsme udělali dobře, když jsme začali strukturovat svoje poznámky. Tím se začaly myšlenky skládat do „šuplíků“. Slovo „šuplík“ má pro nás speciální význam, ale jeho obsah sdělí sponzor jen svým vnoučatům. Ve chvíli, kdy bylo v šuplících dostatek informací, byla promyšlena struktura a první řádky byly napsány.
Tady se bude hodit krátká vsuvka. Pod vánočním stromečkem roku 2017 se objevila kniha „Dědečku vyprávěj“, kterou tam přinesl Ježíšek týmu Go. Je to kniha pro uchování vzpomínek pro vnoučata. Na dotaz, proč Ježíšek nepřinesl knihu „Babičko vyprávěj“, přišla lakonická odpověď: „Dědo, ty přece jsi spisovatel vzpomínek“. Nejsem. Jsem jen kronikář, prostý zapisovatel toho, co se událo. Jen díky zážitkům těch, kteří mě doprovázeli, a kteří z toho měli zážitky, které sdělovali při různých příležitostech, jsem zaznamenal události spojené se zážitky rekreačního sportovce. Tak teď se zaznamenávají souběžně události na dvě knihy. Ta první, „Dědečku vyprávěj“, se může dokončit, je psána v minulém čase, ale jak psát zkušenosti života a poučení pro vnoučata v minulém čase, když stále jsme tady a stále zkušenosti přibývají. To musíme ještě produmat. Možná, že kniha bude dokončena dříve, než bude publikován text tohoto doslovu. Našim přáním je publikovat zážitky spojené se třetím kolem okolo Zeměkoule na vzdálenosti obvodu rovníku ještě dlouho potom, co bude dokončena kniha „Dědečku vyprávěj“.
Výsledek „Zpovědi rekreačního sportovce“ nebyl hotový ani do rána, ani do roka. Na vojně se snaha necení, důležitý je pouze výsledek. Voják se nemusí snažit, voják musí splnit úkol. Jak se nám podařilo dotáhnout vzájemnou spolupráci a snahu o dosažení co nejlepšího výsledku, nebudeme hodnotit. Nikdo se nás nebude ptát, kolikrát byly jednotlivé odstavce přepsány, kolik jich bylo vymazáno a kolik jich bylo dopsáno. Nikdo se nebude ptát, kolikrát se jednotlivé odstavce četly, aby se ve finálním výtisku zjistilo, že myšlenka vůbec nedává smysl. Taková statistika nikoho nezajímá. Lidé se chtějí bavit, a pokud ses do této chvíle bavil(a), je to pro nás pochvala, dokonce velká pochvala. Nejsme spisovatelé, jsme rekreační amatéři v pohybu i v psaní. Když nám nikdo nenadává, bereme to jako pochvalu.
Tak teď přemýšlíme, co Ti říci na závěr. To je důkazem toho, že není problém něco začít, ale problém je něco dodělat, dokončit a uzavřít. Napadají nás, a to je prý úplně normální, když člověk neví jak dál, samé otřepané fráze: „Vším jsem byl rád, Neměnil bych, Udělal bych to znovu, Ničeho nelituji, Miloval jsem to, Mohla jsem žít v klidu, kdybych ho nepotkala, Nejradši bych ho dobila, Měla jsem to všechno trápení zapotřebí?“. Nic z toho ale nechceme na závěr zmínit. Všechno je to v minulém čase
a nemáme v úmyslu končit. Není potřeba žít minulostí. Je potřeba se dívat, co bude zítra, co bude v budoucnosti, protože v takovém světě budeme žít. Chceme napsat úplně něco jiného. Chceme Ti říct, že když něco začínáš, nikdy nevíš, jak to skončí. Když něco děláš, neopouštěj to předčasně. Pokud vytrváš, dostane se Ti odměny. Říká se: „Odměna je sladká“. Určitě nebude taková odměna po sportovních výkonech. Po sportovních výkonech bolí tělo, není to žádná slast. Ale na druhé straně máš čistou hlavu a potom se Tebe netýká: „Když bolí hlava, bolí celé tělo“.
V úvodu první kapitoly bylo jasně definované, co bude následovat po oběhnutí Zeměkoule. Co přesně bude následovat po objetí Zeměkoule na kole, není jisté. Říká se: „Přání otcem myšlenky“, přáním je překonat obvod Zeměkoule přes rovník nejméně ještě jednou, tedy potřetí. Tabulky jsou nakresleny, ale nejsou vyplněny dostatečným počtem údajů. Údajů je několik a budou se sčítat. Už to není jedna disciplína, už je jich několik, protože padl strach na slabocha, že to nestihne, než ho stáří dostihne. Jsem ve věku, kdy se nestydím si přiznat, že už nemám dalších dvacet pět let na běhání, možná mám i s velkou rezervou deset let na horské kolo, ale není jisté, že bude kolo aktivní, jak tomu bylo za „druhého“ kola kolem Zeměkoule. Tak je ve statistice kolonka nejen pro kolo a běh, ale také pochody a nově i plavání. Naplavat kilometr trvá poměrně dlouho, ale každý kilometr je v celkové statistice dobrý. Od 1. dubna 2018 se plní třetí kolo … Jak dlouho se budou ještě kolonky plnit, tak to závisí na mnoha okolnostech. Zásadní podmínkou je, aby vydržel „pajšl“. Když funguje, jsou mechanické problémy těla druhotné a místní vrzání kloubů se dá, i když s určitými obtížemi, překonat a pohybové aktivity, přiměřené věku a zdravotnímu stavu, vykonávat. Nemusí to být zrovna na profesionální úrovni, stačí jenom také „to“ dělat.
Jsi v závěru knihy, ale stále jsi ještě nečetl(a) poslední kapitolu. Poslední kapitola nebyla ještě napsána. Poslední kapitolu napíše sám život. Není jisté, jak dlouhá tato kapitola bude, ale přáním je, aby byla ještě hodně dlouhá a samozřejmě hodně aktivní. Zatím je jistý ..., co je vlastně jisté? Zatím je snad známý jenom název této kapitoly, která se bude jmenovat: „Zpověď sportovce třetího věku, aneb jak jsem to s ním táhla životem“. Inspirace přišla z názvu „Univerzita třetího věku“, to je studium pro důchodce. Tak proč neparafrázovat tento termín na sportovní terminologii. Z názvu je také jasné, že to nebude individualistická kapitola, ale kapitola společná. Já věřím, že bude společná. Doufám, že nebude patřit do části „na kdyby se nehraje“. Jedno je jisté – budou se dál psát poznámky, aby bylo z čeho čerpat myšlenky k poslední kapitole. Víc jich opravdu asi nebude, ani za předpokladu, že bude obsahovat statistiku z chůze, lepší bude asi znít „statistika pochodů“, samozřejmě tam bude běh, lepší bude asi znít „statistika z volného běhu“, nesmí chybět kolo, tedy po opravě by mohlo být „statistika z projížděk na kole“, není vyloučeno, že se započítá i nějaký kilometr z koloběžky nebo taky z trojkolky. Na souši jsou snad vyčerpány všechny alternativy, vlastně chybí ještě jedna, ale doufáme, věříme, přejeme si, modlíme se, aby to nebyly kilometry najeté na invalidním vozíku. Potom tady máme prostředí vodní, kilometry naplavané pod vodou počítány nebudou, ale každý kilometr, jak už z předchozího odstavce víš, je dobrý. Tak řekněme, že statistika bude započítávat „kilometry naplavané“ a „kilometry napádlované“. A už nám zbývá jenom pohyb vzduchem, zpravidla nazývaný let. Pokud v nastávajících letech se uvede do běžného života i prostředek, který za pomoci jedné až dvou lidských sil se bude moci pohybovat nad zemí, takto překonané kilometry nepochybně zaplní kolonky statistiky překonání Zeměkoule kolem rovníku potřetí. V žádném případě nepočítáme, že se tam objeví kilometry překonané pádem, i když třeba na klouzavém padáku. Pád není zrovna dopředný pohyb a není tedy vhodné ho počítat do statistiky.
Ale není třeba končit pesimisticky, trocha nadsázky neuškodí. Chce to něco originálního, ale nic není na rozumu. V tuto chvíli tak nezbývá asi nic jiného, než si pomoci nějak jinak. K tomu jsme parafrázovali slova písničky, kterou napsal a k ní složil i hudbu Petr Čejka[1]. Věříme, že se Ti budou následující slova líbit, a pokud najdeš ve studnici zvané internet i původní písničku podle nápovědy pod čarou, můžeš si ji zanotovat ve znění, o kterém autoři této písničky nemají ani potuchy, natož aby si ji mohli sami v tomto novém kabátě zazpívat:
Já neznal sporty,
neměl tušení,
jak se to dělá,
a dělat se to má.
Jednou je poprvé,
rutina podruhé,
ještě jednou dokola,
Země je kulatá.
Jednou je málo, pětkrát je moc,
třikrát to stačí více než dost!
Za pravdu dáte, až poznáte,
jak moc to bolí, a bolí tělo dost! …
Loučí se i manažerka sportovce průměrnosti s vědomím, že individuum, které vlastní silou překonalo dvakrát vzdálenost obvodu Zeměkoule kolem rovníku, a má v úmyslu tuto vzdálenost překonat ještě jednou a vidí svoji světlou budoucnost asi tak jak je nakresleno na obrázku[2], bude zase vymýšlet důvody, proč s ním „jít ven“.
Nechte nám náš neklid. Archimédés je slavný svou větou: „Dejte mi pevný bod ve vesmíru a já pohnu celou zemí“. Prostě chtěl říci, že všechno je v pohybu. My jsme také v pohybu, jak se zastavíme, je s námi Amen. Nejde vlastně o neklid, ale o dostatek zábavy a radosti ze života. Kdo nemá co dělat, kdo nemá smysl života, kdo nemá svůj další cíl, se nudí, rychle stárne a brzy umírá. Chceme v pohybu oslavit diamantovou svatbu, nechte nám náš vnitřní klid v našem rušném životě.
Světlá budoucnost
Kdyby člověk nevěřil, že něco dokáže, nikdy by nic nezačínal. Kdybych nevěřil, že to znovu dokážu, nezačínal bych potřetí. Kdyby znovu nezačínal, nudila bych se.
A o tom všem to bylo …
[1] Večerníček pro dospělé, text a hudba Petr Čejka (písnička samotná je uložena v roce 2012). Čejka band: Petr Čejka - zpěv, kytara, zvuk, Petr Pilát – bicí, Marie Čejková - zpěv, housle, Jan Kylar - basová kytara, Lukáš Vidrna - klávesy, zpěv, Jiří Frantl - saxofon, klarinet, Jan Vondryska - trumpeta, klávesy, zpěv, je plno odkazů na www.youtube.cz např. https://www.youtube.com/watch?v=TEdlFS9CgtM nebo https://www.youtube.com/watch?v=ICVSRmoxTCo a mnoho, mnoho dalších.
[2] tento obrázek jsem si dovolil zkopírovat z úvodní internetové stránky vyhledávače Google, https://www.google.be/?gfe_rd=ctrl&ei=sWwQU7L6BYfR8gf6rYCwAw&gws_rd=cr dne 28. února 2014. Tento den jsem narozeniny ještě neměl a zítra už neměl.
Čima,
narozena později než její manžel, kouč pro osobní rozvoj a růst, od roku 1980 manažer svého současného manžela, vychovatelka dvou dcer, odborná výchovná poradkyně pro rozvoj vnoučat a chůva jednoho velkého kluka. Erudovaná specialistka mnoha oborů, psycholog (pomáhá závislákům v odvykání na jejich drogu), psychiatr (léčí z depresí a jiných poruch chování), psychoterapeut (je třeba zdůraznit, že již samotné vytvoření manželského vztahu se stalo základním nástrojem psychoterapie), praktická a sportovní dietoložka, technická bikerová poradkyně, sestra první zdravotnické pomoci, nadšená fotografka a dokumentaristka, expertka sportovního oblékání, amatérská sportovkyně, rekreační chodkyně dlouhých tratí, běžkyně, bikerka, sjezdová lyžařka a samozřejmě manželka, maminka a babička.
Ve svém snažení využívá psychologické a psychoterapeutické teorie a díky vlastní cestě, kterou sama rozvinula téměř k dokonalosti, se jí podařilo aspoň navenek udržet vzhled a chování mužského jedince na přijatelné úrovni. S jedincem pracuje tak, že jej naviguje z limitních cest chování a jednání na přijatelnou trajektorii, i když chaotické náhodnosti, životního rytmu.
Největší životní úspěch je přežití v prostředí, ve kterém se pohybuje cvok, fanatik, blázen, šílenec, magor a maniak.
Čimo
narozen 1960, ve znamení tichých ryb pohybujících se chaoticky v ohraničeném prostoru, který je navíc omezen přestupným dnem druhého měsíce. Tento fakt ovlivňuje životní rytmus a dohání jedince mimo mainstream většinové populace. Bývalý pobíhač po lesích a polích, právě zhroucený popojížděč na horském kole, rekreační rádoby sportovec s nejasnou budoucností.
Obecně představovaný jako cvok, tedy jedinec neřídící se normálními sociálními standardy většinové společnosti, zejména akceptovanými v životních podmínkách moravské menšiny, která ho obklopuje. Považovaný za blázna s nedokonalou tělesnou dispozicí a omezenou duševní pohodou na úrovni šílence v případech, kdy nemá možnost trávení svých volno-pohybových aktivit v souladu s otupělým myšlením jeho chorobného mozku. Maniak trpící utkvělou představou samotáře nepochopeného svým okolím, často blouznící v horečkách o vítězství v extrémních sportovních kláních. Fanatik zaslepený vášnivým nadšením jen pro své oblíbené činnosti a pomatenec na úrovni magora se zvláštní zrůdnou odchylkou adrenalino-efedrinové závislosti.
Mezi jeho největší životní prohry patří promarněné roky aktivního života při honbě za pochybnými sportovními výsledky, které nepatří na žádnou výsledkovou listinu a už vůbec ne na stupně vítězů.
EXERCISE SPECIFICATIONS (EXSPEC) FOR
BIKE FALSE MARATHON WS 2015
Organizační tým Čima&Čimo, jménem NSNS GoKaČi[1], Vás zve na třetí, tohoto organizačního týmu závěrečný, ročník sportovního cvičení:
“WONBE SOMUTER 2015“[2] alias Železný Lev
organizovaného na počest 200. výročí bitvy u Waterloo
Code: WS 15
Type: Cvičení je zaměřené na formování fyzických a psychických schopností jednotlivců při zvládání krizových situací v neznámém a nepřátelském prostředí s omezenými prostředky bez podpory vlastního týlového zabezpečení.
Date: Sobota, 27. června 2015
Official Scheduling the Exercise (OSE): Čima
Official Conducting the Exercise (OCE): Čimo
I. Aim
II. Scope
Cvičení se zaměří na součinnost mezi účastníky cvičení při řešení psychických, fyzických a technických potíží jednotlivců při přesunu na velkou vzdálenost.
[1] NSNS GoKaČi - nezávislý, soukromý, nesponzorovaný, sportovní tým Go... Ka... Čima&Čimo
[2] WONBE SOMUTER – Waterloo on Bike in Soft and Mud Terrain
[3] oba typy se liší tak málo, že jsou jak jedna kategorie, prostě hybrid, na kterém si neužijete jízdu v terénu ani na silnici. Od původních mtb převzaly převody, širší pneumatiky a odpruženou vidlici s omezeným zdvihem, čímž je tato vidlice na dvě věci, na nic a na .... Velikost rámu je někde mezi mtb a silničkou, většinou mu nechybí patřičná zesílení pro zabezpečení únosnosti brašen kempového vybavení, čímž jsou na silnicích jako kamión – těžká, široká a pomalejší než silniční stroje.
III. Objectives
IV. Narrative
Na jižním okraji města Waterloo shlíží majestátně z umělého návrší na okolní krajinu lev střežící pokoj a klid duší bojovníků padlých v odpoledních a podvečerních hodinách neděle 18. června 1815 asi dvacet kilometrů jižně od belgické metropole Bruselu. Francouzská armáda císaře Napoleona I zde utrpěla drtivou porážku od části vojsk koalice evropských panovníků, reprezentované sbory anglo-batavské armády polního maršála Arthur Wellesley, vévody z Wellingtonu a pruským vojskem pod vedením polního maršála Gebhard Leberecht von Blücher. Pro francouzského panovníka se bitva stala jedním z jeho posledních vystoupení v roli vojevůdce, stratéga a hlavy státu, pro Evropu znamenala ukončení napoleonských válek.
Současná tvář bitevního pole připomíná krajinu z poloviny roku 1815 jen vzdáleně. Již deset let po bitvě prý vévoda Wellington prohlásil: „Vzali mi mé bojiště!“ Příčinou takové změny byla výstavba dominanty krajiny, čtyřicet pět metrů vysokého pahorku, na jehož vrcholu je umístěna socha lva, který cení zuby směrem k Francii (stavbě je též přezdíváno Lví kopec). Legenda praví, že 28 000 kg těžký lev je odlit z mosazi, kterou spojenci získali roztavením francouzských děl, jež zůstaly na bojišti. Hlína na stavbu, jež stojí ve středu někdejších anglo-batavských linií, byla svážena z okolních polí a zemní práce neminuly ani svah mezi La Haye–Sainte a Hougoumontem.
Při pohledu na důstojnost a grácii lva nás napadne, že je vskutku hoden uctívání. Hodni uctívání budete bezesporu i Vy všichni – pokořitelé WONBE SOMUTER.
V. Propositions
Třetí ročník jedinečného sportovního cvičení WS 15 je tvořen jedinečným sportovním podnikem v jednom dnu.
Bike False Marathon na 50 a více kilometrů je určen pro horská a možná cross/ treková kola. Silničky nechte ve svém depu závodních strojů.
Trať je tvořena jedním okruhem v mírně zvlněném terénu, který tvoří 20% asfalt, 20% šotolina a 60% zpevněná lesní a polní komunikace, která se může v období dešťů změnit na komunikaci s měkkým povrchem.
Společná ustanovení:
Limit počtu účastníků cvičení není omezen.
Start: lávka přes Tervurenlaan (u Muzea tramvají).
Cíl: Plaine de Jeux Mellaerts (JZ okraj rybníka, 300 m od startu, restaurace se zahrádkou).
Sraz: parkoviště Restaurant Lounge Bar La Vigne (dříve Restaurant Le Vignoble de Margot), Avenue de Tervueren 368, 1150 St-Pieters-Woluwe, Belgique. Příjezd po cyklostezce z Stockel směr Parc de Woluwe k muzeu tramvají, před lávkou vlevo na parkovišti. Po cyklostezce ze směru metro Beaulieu směr Parc de Woluwe k muzeu tramvají, překonat lávku a hned za ní po pravé straně na parkoviště.
Časový program:
Časový program počítá s účastníky pelotonu, kteří zvládnou jízdu na kole nejméně rychlostí, kterou tréninkově Čimo běhá, tj. alespoň deset kilometrů za hodinu. Kdo nestíhá, má smůlu.
Kategorie: řízení dle předpisu MTB-6-5[1]
Cvičení: dle předpisu MTB-6-6[2], cvičení číslo 4, 5 a 6
Uzávěrka přihlášek: pátek 26. června 2015 ve 12:00 hodin.
Přihláška po termínu bude přijata pouze v případě, že se účastník cvičení dostaví do prostoru startu do 08:45 hod.
Přihlášky je možné zasílat on-line na emal@email.cz
Zrušení přihlášky je možné písemně e-mailem na uvedenou adresu nebo automaticky bude Vaše přihláška zrušena nedostavením se na start do doby výjezdu.
Měření času vlastními prostředky časomíry. Na trati nebudou měřeny mezičasy.
[1] MTB-6-5, Pravidla řízení horských kol. Předpis obsahuje teoretické a praktické návody a nácviky pro řízení horských kol.
[2] MTB-6-6, Osnovy řízení horských kol. Cvičení 1, 2 a 6 jsou určena k získávání a upevňování návyků v řízení mtb za různých podmínek. Cvičení 3 a 5 jsou cvičení v řízení v sestavě týmů a pelotonu. Cvičení 4 zahrnuje překonávání vodních překážek všemi způsoby.
Měření vzdálenosti není nutné, stanovený okruh měří minimálně 50 km a možná budou stačit ještě prsty na rukou. Ujetá vzdálenost závisí na tom, jakou GPS nebo měřič vzdálenosti používáte a jak je dané zařízení přesně seřízeno. V případě ztráty orientace se může vzdálenost neplánovaně prodloužit. Tyto okolnosti by neměly ovlivnit Vaši psychickou a fyzickou pohodu. Přece kilometr nebo deset a víc navíc nemůže být pro pokořitele WS 15 žádná vzdálenost, která by stála za zmínku. S touto drobnou nuancí je třeba počítat při přípravě.
Ceny: každý, kdo dokončí cvičení po stanovené trase až do cíle bez použití podlých lstí (zkracování trati, taxi, prostředek hromadné dopravy, přivolání vlastního vozidla, přitom tento výčet není konečný), získá titul „WONBE SOMUTER 2015“ aneb „ŽELEZNÝ LEV 2015“.
Technická pomoc: Co si vezeš, to si můžeš vyměnit za použití nářadí, které máš s sebou.
Masáže: kdo si co a za kolik nasmlouvá.
Protesty: individuálně na Gare Centrale Bruxelles u koho kdo chce, písemně i ústně.
Parkování: v případě, že přijedete na start svým motorovým miláčkem, je možné parkovat na vlastní nebezpečí a náklady (parkovací automat není dislokován) na parkovišti u restaurace, příjezd z ulice Edmont Parmentierlaan, 100 od křižovatky Tervurenlaan x Bld du Souverain x Edmont Pramentierlaan, popř. je možné řešit s OCE.
Sprchy: až u Vás doma nebo individuálně v případě, že narazíte na tekoucí nebo stojaté vody a neodoláte.
Krádeže kol: důrazně je upozorňováno na nebezpečí krádeže kol! Střežte si své miláčky, kolo si hlídá každý sám.
Mytí kol: k mytí je doporučována tekoucí voda pod mírným tlakem s vodovodního řádu s odběrným místem za Vaším měřícím bodem. Na Vaše náklady můžeme využít
i komerčních mycích zařízení v dojezdových vzdálenostech Vašeho bydliště nebo v jiném místě.
Zvláštní ustanovení:
[1] konzervová, nedotknutelná a bojová dávka potravin.
Start: bude proveden v jedné vlně podle časového plánu.
Startovné: Není vybíráno.
Mapa trati: Nebude vydávána.
VI. Trasa cvičení:
Start – cestou necestou k mohyle Waterloo – a zpět, jeden okruh.
Na trase jsou všechny druhy povrchů, dle počasí je možné očekávat i místa se ztíženým průjezdem.
Trasa není značkována typickým značením pro mtb maratóny ani jiným pomocným způsobem.
Azimut dalšího postupu k jednotlivým průjezdným bodům určuje OCE. Průjezdné body jsou v režimu utajení, protože ne všichni účastníci cvičení jsou držiteli Security Clearance a Poučení.
POZOR, cvičení není na trase cestou tam a stejnou cestou zpátky. Kdo má GPS, mapy prostorů cvičení, busolu a orientační čuch, doporučuje se vzít s sebou. Stejně Vám až do dojezdu do cíle nebudou k ničemu platné.
Organizátoři si vyhrazují právo na změnu trasy v případě nepředvídatelných okolností, např. pokud by se WS 15 nemohl uskutečnit na plánované trase z důvodu vyšší moci, nebo důvodu, který nevznikl ze strany organizátorů.
Popis trasy:
Kdo není nováčkem na trati, nepotřebuje její popis, protože ví, co ho čeká a tedy nemine. Pro ty, kteří jsou zelenáči, greenhorni a holubi, jsou určeny následující odstavce, ve kterých je možné se psychicky připravit na zdolání trati, která bude úplně jiná než ta právě popisovaná.
První technický úsek umožní na prvních třech kilometrech nacvičit techniku jízdy, která bude dále zdokonalována v dalších úsecích. Nacvičit lze jízdu ve městě i lesem, se schodů a do schodů, jízdu s kopce i do krátkého stoupání, jízdu na asfaltu, po kočičích hlavách i přes lesní kořeny. Na trase nebude, zejména v případě předchozího nebo přítomného deště, nouze o překonávání vodních toků a bahenních úseků. Po úvodním technickém úseku bude prověřena jízda v proudu maximálně možnou rychlostí na rychlém povrchu úseku D1 na trase Brno-Jihlava, kde si účastníci cvičení vychutnají typický zvuk i otřesy. Následuje podjezd dálnice na šestém kilometru trasy a úsek zvaný Vysočina, tj. jízda Českomoravskou vrchovinou po různorodém povrchu v mírně zvlněném terénu. Trasa přechází v odpočinkový úsek jízdy za zpěvu lesního ptactva. Tato pohodová jízda bude pokračovat i za druhým podjezdem na jedenáctém kilometru, ale nesmí účastníky WS 15 zbavovat ostražitosti, protože zde se také mohou střetnout se splašenými koni nebo volně pobíhajícími, zuřivě dorážejícími psy. Na dvanáctém kilometru, třetím podjezdem, se peloton přesune do zcela rozdílného terénu, který bude krátce přerušen lehčím úsekem při podjezdu železničního podjezdu na osmnáctém kilometru. Od této chvíle bude nutné zrychleným tempem postupovat k dalšímu podjezdu na dvacátém prvním kilometru. Dříve než ale dosáhnou účastníci cvičení tohoto bodu, bude je čekat náročná technická vložka (pouze pro bikery). Za podjezdem na dvacátém prvním kilometru terén bude několikrát měnit povrch i profil stoupání a klesání. K cíli bude stále ale ještě zbývat více kilometrů, než má biker prstů na obou rukou. Závěrečný úsek kolem Waterloo ze severu na jih východním obloukem není jednoduchý na orientaci a vyžaduje znalost místních podmínek. Dojezd ke Lvu kolem Waterloo je prověrkou psychických a fyzických sil a kombinuje všechny dříve uvedené terény. Zvýšenou opatrnost je třeba věnovat jízdě obcí Ransbeche, východně od Waterloo. Kdo nebude v pelotonu, je ztracen. Může se stát, že „zabloudí“ až do míst, která nejsou cílem naší cesty. Trasa se neočekávaně mění a nemá žádnou logiku. Ale vidět z dálky mohylu se lvem je odměnou za předcházející utrpení.
U mohyly se lvem na jejím vrcholu není cíl, je to jenom průjezdný bod k cíli, proto na tomto místě je třeba se zdržet jenom nezbytnou dobu a vyrazit na cestu k cíli, na cestu zpět. Průjezdní bod „U Lva“ lze brát jako občerstvovací stanici. Občerstvovací stanice na trase je místo, které bude asi očekáváno většinou účastníků cvičení. Občerstvení po dojezdu u mohyly není doporučováno, ale po zkušenostech, bez občerstvení se pravděpodobně neodjede. Ve Waterloo, podél hlavní třídy jsou k dispozici stravovací zařízení různého druhu, kvality a finanční náročnosti. Přesto po zkušenostech minulých ročníků, nejrušnějšímu úseku se peloton vyhne a tím se omezují i možnosti případného občerstvení. Přímo u Lva je doporučována restaurace Wellington. Vše závisí na kolektivní dohodě, denní době, počasí, stavu techniky a výstroje, a na psychickém a fyzickém stavu účastníků cvičení. V případě, že po dojezdu k mohyle, všichni účastníci nebudou trvat na občerstvení ani u mohyly ani ve Waterloo a potvrdí připravenost okamžitého pokračování, bude provedeno jen pořízení důkazů o přítomnosti (individuální, skupinové a společné foto) a vydán povel „Vpřed“ ke zpáteční cestě přes Waterloo.
Hlavní třída ve Waterloo je plná aut a je až nebezpečná pro unavené cyklisty. Je třeba dbát zvýšené opatrnosti, obezřetnosti a bdělosti. Po pěti kilometrech se opět účastníci cvičení dostávají na rozhraní města a lesa, na rozhraní civilizace a divočiny, aby po dosažení severovýchodního cípu Sint-Genesius-Rode se trvale odpoutali od civilizace. Na rozloučenou s civilizací budou všem účastníkům kočičími hlavami a kvalitními lomovými makadanovými kameny zrnitosti dlaní až pěstí namasírovány všechny svaly v těle. Pro ty účastníky cvičení, kteří žádné svaly nemají, tedy je nemohou bolet a nemohou jim být ani masírovány, budou místo masáže alespoň natřeseny všechny kosti v těle.
Následně se všichni ponoří do zeleně lesních pěšin s krásnými, dlouhými a táhlými sjezdy a krátkými širokými výjezdy. V případě zájmu a včasného připomenutí některým Hujerem, je možné udělat krátkou odbočku na Stonehenge. Anglický Stonehenge je mysterické (tajemné) místo, o kterém se neví, jestli bylo klášter, sloužilo k léčebným účelům nebo bylo nebeským kalendářem, ani se neví, jak mohlo být postaveno. Náš „Stonehenge“ není v Anglii, jeho účel není neznámý a není opředen tajemstvím výstavby. Následuje bikerská vložka, tentokrát v místech, kde neúčastnící se část pelotonu může provést pořízení fotografií a videí z průjezdu této trati. Po návratu na trasu se zakrátko účastníci přiblíží k místu, které jim není neznámé, ale nečekaně jej opustí a zcela jinou cestou přijedou k poslednímu, tentokrát již šestému podjezdu a tím se přiblíží k Saint-Pierre a Auderghem.
Třešinkou, chcete-li jahůdkou, na dortu bude dva kilometry před cílem nádherný technický sjezd k Maison du Conte (Abbaye du Rouge-Cloitre) s odborným výkladem a ukázkou instruktora před zahájením sjezdu. Těm účastníkům cvičení, kterým zbude dostatek sil, budou mít techniku v náležitém stavu a neopustí je odvaha, je doporučováno vyzkoušet si své schopnosti v ovládání svého kola. Někteří si mohou dokonce na závěr zaskotačit a těsně před cílem zkusit skok do rybníka, ať již s kolem nebo bez něho, v každém případě není doporučováno skok „na Evu či Adama“. To ale nebrání zaskotačení si s Evou nebo Adamem.
VII. Dodatkové organizační pokyny:
Kdo nejede s námi, jede sám!
V případě pochybností, zda se účastnit WONBE SOMUTER, organizační výbor doporučuje nastudovat níže zveřejněnou tabulku[1], stanovit si osobní zařazení do kategorie a následně se rozhodnout o příjezdu na start.
[1] informace jsou sice duchovním majetkem organizačního týmu, ale pro účastníky WS15 jsou uvolněny a tedy mohou požívat i titulu, který jim náleží dle jejich rozhodnutí, současně mohou jiné osoby (pokud jim to dovolí nebo popřípadě vyhrají soudní spor na ochranu osobnosti) titulovat dle jejich přístupu k účasti na WS15.
Jezdit sám je nudné a nebezpečné. Nudné proto, že není možnost si sdělovat své osobní dojmy a pocity v průběhu akce a srovnávat je s Těmi, kteří Tě doprovází. Brzy zjistíš, že Tvoje trápení je nicotné ve srovnání s potížemi toho druhého. To Ti dodá novou sílu, odvahu i odhodlání pokračovat v plánovaném směru a dokázat sobě i druhým, že Ty si titul WONBE SOMUTER právem zasloužíš. Nebezpečné jezdit sám je proto, že právě Tebe nikdo nepolituje a nikdo Tě nepovzbudí. Navíc můžeš zabloudit, můžeš mít zdravotní nebo technické problémy, ale nikdo Ti nepomůže. Jediné správné rozhodnutí je jet s námi.
VIII. Post Scriptum (Dovětek OSE dámám)
Nevěřte všemu, co jste právě četli. Trasa byla ověřena a schválena, návrhy na změny trasy oproti loňským ročníkům byly důrazně zamítnuty. Trasa není snadná, ale s určitými obtížemi a sebezapřením se dá zvládnout. V případě, že někteří snaživí jedinci, dokazující ostatním svoji lepší připravenost, se budou snažit opustit peloton ujížděním vpřed mimo dohled hlavního pole, budou náležitě umravněni. Existuje řada opatření, která je udrží v kolektivu. Jen namátkou lze vzpomenout varovný pohled, důrazné slovo, vražedný pohled, odebrání peněženky a platební karty, podhuštění kol, strčení do kopřiv, až po odebrání ventilků jako způsobu krajního řešení.
Časový harmonogram je pro ty, co si nevěří, pod mým velením jedeme pod heslem: „My jsme dámy našeho času!“.
Nenech se odradit, neváhej se zúčastnit, nemůžeš nezvítězit! WONBE SOMUTER je výzva, WONBE SOMUTER je potvrzením teorie: fyzicky zdatná, psychicky odolná, zdravotně způsobilá, pracovně výkonná, žensky přitažlivá.
WONBE SOMUTER je prostě bikerský pojem. Pokořením WONBE SOMUTER se staneš neodolatelná, obdivovaná, rozkošná, půvabná a žádaná. Nech si něco slíbit, když to zvládneš – když Ti něco slíbí, musí to splnit. Nedovol, aby Ti nic neslíbil!
_____vlastnoruční podpis ___________
za organizační tým WONBE SOMUTER
Když se podíváš na první kapitolu, v jejím úvodu je takový malý odkaz na obsah celého tohoto vyprávění. Pečlivým porovnáním zjistíš, že něco chybí. Ano, chybí, ale není to přičiněním tiskařského šotka, ale posouzením zbývajícího textu. Asi nikoho moc nezajímá, jak vypadal diplom, ale možná by ho zajímala rozcvička. Aby klouby fungovaly aspoň v částečném režimu, každé ráno je aspoň chvilku protáhnu. Cviky jsou podobné, vychází z původní rozcvičky, ale jejich intenzita a rozsah se časem změnily. Pokud bude zájem, je možné původní rozcvičku zveřejnit.
Propozice k Ontra Pirs (On Trails of Pioneers) jsou upravenou verzí Wonbe Somuter a pozvánkou nejen pro vyznavače horských kol k "cyklovýletu" na Waterloo. Poslední rozhodnutí bylo upustit od zveřejnění tohoto textu.
Prezentace z jednotlivých maratonů a významných akcí jsou pro jistotu cenzurovány. Obsahují detaily, textové i fotografické, které dokumentují i osoby, které dnes není možné oslovit a požádat o zveřejnění, jak to vyžaduje obecné nařízení o ochraně osobních údajů (angl. General Data Protection Regulation neboli GDPR). Nacházeli se na daném místě, protože také plánovali projet trasu v časovém limitu bez zranění a technických problémů. Na tom se nedá nic změnit.
Tak na úplný závěr jenom poděkování všem, kteří mě inspirovali k sepsání, podiv nad tím, že to někdo četl, a slovník vybraných pojmů, ať se aspoň trochu domluvíme. Už pár let sepisuju drobné poznámky ze třetího kola kolem Zeměkoule, tedy o překonání vzdálenosti rovnající se obvodu Zeměkoule přes rovník. Není to ucelené, jednotlivé části jsou rozpracované a do cíle mi bude zbývat na konci roku 2022, pokud se v prosinci rozroste statistika o dvě stovky kilometrů, ještě patnáct tisíc kilometrů. Jestli je to moc nebo málo, ukáže čas. Pro ty, kteří nechtějí nechávat vzkaz na liter.cz jsem založil e-mailovou schránku
rekreacni_sportovec@centrum.cz
Je možné poslat vzkaz, ale dopředu se omlouvám, pokud bude reakce hodně opožděná. Nebudu na této adrese denně kontrolovat poštu.
Předkládaný obsah následujících řádků nemůže být konečný, protože každý má své specifické pojmenování pro osoby, činnosti i materiál. V maximální možné míře se vyhýbá termínům, které je možné najít jiným vhodným způsobem, např. popis kola nebo oblečení a výstroj pro horská kola. To ale nemění nic na skutečnosti, že jsem se pokusil abecedně seřadit pojmy, které jsem někde slyšel a možná je i správně pochopil. Samozřejmě jsem i některé někde někdy četl a použil je do mého seznamu. Nejsem si vědom toho, že bych některý pojem vymyslel, i když na druhou stranu musím přiznat, že jsem si některé upravil k obrazu svému. Je mi jasné, že znáš pojmy, které zde nenajdeš a které by si zasloužily místo v následujícím seznamu, tak si je tam klidně připiš.
Aktualizováno: 23. 01. 2023
Konec "Zpovědi ...", další volné pokračování možná bude následovat o současnosti, už se myšlenky třídí, poznámky množí, ale konečná podoba je zatím v mlze.
Ahoj, asi by to chtělo kapánek učísnout, ale na to aby mě to zaujalo, to stačilo. Určitě zalistuju i v dalších kapitolách, páč k tomu mám asi nějak blízko, nebo co.
Nejsem moc extrémista, naběhám za rok tak kolem patnácti set, víceméně jen tak pro radost, ke kolu se chystám teprve dospět... věkem, až mi odejde něco zásadního v tom hybným aparátu (kolena, kyčle, nebo kotníky...) a stane se z toho jediná možnost. Nedávno jsem četl Zátopka, celkem fajn text a nějak jsem si i díky tomu uvědomil, že to není jen o tom běhání, ale že je v tom schovanej i kus životní filozofie.
29.08.2022 10:02:09 | Luky-33