Věc názoru a neb v jednoduchosti je síla

Vážení přátelé a návštěvníci těchto stránek.
V mém životě se udála další situace, které jsem se rozhodl věnovat následující článek.
Jednoho krásného dne, roku 2009, jsem rozhodil sítě abych poznal snad už někoho, s kým mi bude fajn. Napsal jsem tedy pár řádků do jedné ze seznamek vysílané v Českém rozhlase. Netrvalo dlouho a našla se velmi sympatická slečna na Slovensku. Vztah se vyvíjel a možná ještě vyvíjet bude velmi krásně. Ale jestli se s touto osobou ještě vyvíjet bude, tak to je ve hvězdách. Ale o tom jsem vlastně tak docela psát nechtěl. Rád bych pokračoval v tom co se již během vztahu událo. Na Slovensku jsem se setkal s velmi sympatickými lidmi a na opak i s lidmi, kterým je velmi těžké vysvětlit že už nežijeme v pralese, nýbrž v civilizovaném světě. Jsem občan se zrakovým handicapem a slečna je epileptička. Netrvalo dlouho a dostavili se k nám názory vážené paní mámy.
Jak je prý možné, že se vůbec mohou najít a dát dohromady dva postižení lidé.
Jak si to spolu představujeme.
Co to je za vztah, když jsme oba postižení.
Že prý ona, kdyby byla tak postižená, jako mi, tak by si v životě nikoho nehledala.
Pak mi bylo řečeno, že má slečna epilepsii kvůli mně.
Jsem člověk, který žije humorem a optimismem i v situacích, které jsou vážné. a Proto mně jen tak někdo něčím nerozhodí. Zareagoval jsem tedy tak, že jsem se slečny zastal se slovy:
„Vážená paní mámo, já jsem sice postižený na oči, ale mozek mám ještě v pořádku.“
V ten den mi ještě ujel autobus a tak jsem zůstal neplánovaně ještě jednu noc na víc. To se samozřejmě neobešlo bez komentáře, který zněl, že už tam prý chci zůstat na vždy. Od toho dne semnou paní máma nekomunikuje. I přes moji snahu komunikaci s ní navázat. Dále jsem se o sobě jen dozvěděl, že jsem například nějak moc chytrý, že má ze mně strach a divný pocit, ačkoliv jsem jí nikdy nic neprovedl. Jen jsem vždy řekl svůj názor. Tyto události se prolínali během naší známosti tak průběžně. Paní máma se mně za dobu co se známe pokusila asi dvakrát obelhat, což nevyšlo. Také jsem se dozvěděl, že prý jsem mrzák. Na což jsem se pousmál. Řekl jsem si fajn a opět jsem se přesvědčil o faktu, že mně jen tak někdo něčím nerozhodí.
Se stálým úsměvem a optimismem v duši vás zdraví Jenda.