Chtěla

Chtěla, aby ji její maminka měla taky ráda, aby na ni byla hrdá …jenže se setkala s řadou překážek.
„Nechoď! Nesmíš! Nesahej! Kdes to viděla, ty drzý parchante!“
…
Pak zjistila, že se spousty věcí bojí, a jdou jí tím hůř, čím více do nich byla nucena.
„Kde seš?! Co děláš!? Trvá ti to! Seš neschopná, harante línej! Proč se krčíš, copak tě biju?!“
RÁNA
„A nebreč, nebo ti dám skutečnej důvod, děcko ufňukaný!“
…
A po nějakém čase vyrostla, a mohla jít kam chtěla …jenže nevěděla, co si s tou možností počít. Všechno bylo tak uspěchané, divoké a děsivé. Zkoušela být mezi lidmi, pracovat, být jednou z nich …její strach ale přetrvával a lidé, jež o ní nemohli nic znát, jej nepochopili.“
„Jsi divná. Neber si to osobně, ale proč se tak chováš? To se neumíš chovat normálně?“
Vždycky tu byl někdo, komu vadilo, co je… nikým jí nebylo dovoleno být skutečnou.