Memoars of Roamin Van Soustek

 

„Každý kdo přečte tento spis, doufám pochopí rozdíly mezi utrácením života nad hovadinami (drogy, alkohol, jiné návykové aktivity v grupách s kamarády) nebo si vyberou variantu sebeučení, sebepoznávání a pochopení nad čím utrácet zbytek svého volného času v době dospívání“

 

 

 

 

 

 

 

 

 

By

Roamin Van Soustek

-

 Radim Šoustek

 

 

 

 

Předmluva

 

Jak bych měl začít, budu se muset zamyslet, abych Vám to vylíčil co nepřesněji a nejjednodušeji jak jen to umím.

Mohl bych Vám povědět vše z mého života s tužkou v ruce, ale toho by bylo opravdu moc. Rozhodl jsem se sepsat tento spis co nejvlídněji, abyste dokázali uvěřit a pochopit, že i já dokázal to, co druzí nedělali pro své dobro. Už od ranného věku mě to baví, ale bohužel bylo těžké se dostat nad svou laťku.

Ale neříkám, že se mi to nepodařilo…

 

Důležitosti, které by měl znát každý začínající domácí spisovatel, ať už v jakékoliv podrobnosti:

-          Vytrvalost

-          Odhodlání k negativním vlivům

-          Přístup k této činnosti

-          Konečná sféra je pak vlídná a krásná

 

 

Protože ne všichni toto dokážou či dokázali, já jsem toho byl nucen vydržet a řeknu Vám, nebylo to lehké, protože se celou dobu potýkáte s různými problémy v gramatice či nedostatky slovních zásob apod. Chybí Vám někdy i ta chuť do toho psaní, takže není vždycky pozitivní nálada. Každý spisovatel Vám řekne tolik věcí, že Vám může zkazit chuť do psaní nějakého textu.

Z mé strany bych mohl říci, že pokud máte zájem, docílíte vždy konce. Někdy s obtížemi hledáte slova a říkám důležité slova, ale pak když je máte znovu v hlavě, jste rádi za dokončení věty. Doopravdy každé pořádné věty, která tam chybí. Já osobně jsem měl dost problémů, které mi dělali starosti a někdy jsem se snad i bil do hlavy, abych dokončil každou větu. Důkazem jsou mnohdy i problémy se slovní zásobou, která v danou chvíli chybí. Pokud už Vám opravdu nedá mysl ani slůvko, tak je nejlepší se soustředit na jinou činnost nebo odpočinout na vzduchu, jít ven a prohlédnout si části míst, nad kterými můžete přemýšlet, abyste je dostali do hlavy a pak přeměnili v daný druh akce v příběhu.

Samozřejmě „Psaní příběhů a povídek a jiných takových činností“ není sranda, protože pořád si musíte pamatovat děj, nedej bože ho zapomenete. Což se mi nesčetněkrát stalo a ještě bude stávat 

Pak se zbytečně můžete zamotat do příběhu a pozměnit i děj či něco jiného…důležitého v informacích a jiných důležitostí.

 

Přiznám se, je to hodně jednoduché někomu radit jak si má přitom počínat a nedělat chyby. Jelikož takhle začínal každý  kdo měl talent na tuhle činnost. Nechci samozřejmě říkat, že jsem super domácí spisovatel, ale rozhodně nemůžu o sobě říci, že jsem extrémní amatér v psaní povídek a příběhů.

Za svoji liteřinu ručím 

Ještě dodám, raději jsem svěřil život v dospívání do psaní povídek, příběhů a básní pro svou milovanou přítelkyni, které bych svěřil i svůj život.

Věřím, že to není jednoduché vykládat a radit tyto věci, ale když pouvažujete nad tím, zjistíte pravdu. Bylo to stejně těžký jako u mě.

Každopádně určitě jste se dostaly do finále,  a dokázali jste to  co jste chtěli. Můžete být na sebe pyšní.

 

Z jiného hlediska…

 

Lidé z mého okolí dělali jiné aktivity než já, protože žijeme ve světě drog a jiných závislostí, proto taky píšu o tady tomhle.

Takže přece jenom jsem se narodil pro jinou činnost, i když pocházím z kuřácké rodiny a můj otec propadl alkoholismu. Takže vždycky nemusíte být jako oni.

Tímto bych zřejmě ukončil předmluvu a začal doopravdy psát o tom, jak všechno začalo.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

„ Děkuji svému mozku za pamatování veškerých informací o mých činnostech v předešlých letech“ J

Když jsem začal s psaním, nemyslel jsem, že to dotáhnu tak daleko. Nejsem sice úspěšný jako Rowlingová či Tolkien, ale rozhodně nejsem k zahození a pro budoucnost svých dětí v čtení pohádek nebudu potřebovat knížky jiných spisovatelů. Budu si je tvořit sám a to bez problémů.

Strašně rád se propracovávám až na skrz něčeho co mi nejde, proto padají u toho vulgární slova, která pocházejí z kořenů mého mozečku. Za to může nervozitaJ

 

 

 

Takže teď se vrátím do minulosti a můžeme začít….

 

 

Year 2006 June day unknown

 

 

 

So when I started study as like a Waiter – Cook, it was beautiful sunny day. I met with my best friend named Jarek and we started talk about our creativity and writing.

 

 

 

Then we‘re made

 

 

 

 

 

 

 

 

„Company of Two Writers“

 

 

 

 

 

Bylo mi tehdy pouhých 16 let, což ještě nebylo moc a už jsem zkoušel psát povídky, které samozřejmě trhali mé mamince srdce. Tudíž moje výtvory procházely takovou menší vstupní a výstupní kontrolou odbornice přes češtinu. Nebylo to snadné, protože v každé 2-3 větě byla chyba. Bylo to špatné a já musel ještě hodně cvičit češtinu, jako bych ji vůbec neovládal. Ostuda říkal jsem si a zavíral při tom oči, když se mamka na mě podívala pokaždé nalezené chybě. Po několika týdnech cvičení a učení gramatiky, kterou jsem nestihl na základní škole, jsem dosáhl vyššího stupně mluvnice. Bylo mi hned lépe, když jsem nemusel chodit pokaždé za mamkou a ptát se

„Mamko, mám to prosím tě dobře?“

 

Jo prostě tohle byla ostuda…ale každý musel trénovat.

 

Chodil jsem na střední školu techniky a služeb v Karviné a setkal jsem se tam se zajímavým klukem. Držel se spíše společnosti a vyčkával na někoho jiného, než byli všichni ostatní. Byl to človíček plachý, ale mě připadal jiný, což mě těšilo ze všeho nejvíce, že si najdu konečně přítele, který nebude jako všichni stejní debilové. Povrchní, velice nepříjemní až vysoce impulsivní…nechutní a mnohem více se mi nebudou podobat.

Dnes musím říct, že je to můj nejlepší kamarád, kterého můžu mít a vím 100%, že nenajdu jiného. Protože nikdo mu nesahá ani po paty!!!

Mluvím o kamarádovi…podotknu.

Bohužel při příchodu do své třídy Jarek seděl ve své lavici sám a já při prvním dnu ještě neměl tušení, s kým budu sedět a tak jsem se posadil do soukromé lavice, jak jsem ji nazýval.

Zazvonilo na hodinu a já očekával první příchod někoho, kdo se o nás bude starat, byla to třídní učitelka a jmenovala se Stojanová. Bohužel jméno si nepamatujuJ

Takže a začala se jmény atd…jakmile došlo na zasedací pořádek, říkal jsem si kurde, kurde, kurde to snad né, já chci zůstat ve své lavici sám. Avšak nestalo se tak, jak jsem očekával. Vyřkla mé jméno a posadila mě k tomu tajemnému klukovi v osamocené lavici ve druhé řadě přímo uprostřed.

Přisedl jsem si a dělal mrtvého brouka, stejně nakonec ze mě vylezlo „Jak se jmenuješ?“

„Jarek“ odpověděl bez nějakého nátlaku.

 

Vyhrknul jsem mu mé jméno a už byl první krok hotov.

Pohledem jsem se přesunul na jeho půlku a uviděl sešit s nějakými čmáranicemi, pomyslel jsem si.

Nakonec tam byli nakreslené obrázky nějakých postav, bohužel jsem se ještě styděl a tak jsem se pouze očkem díval přes jeho pravici.

Tajně a lehce jako pírko z páva

 

Nakonec mi to nedalo, i já jsem vytáhnul svůj sešit, který jsem otevřel a přichystal na jeho ukázání. Když do něho nahlédl, bylo vidět, jak jeho husté obočí kmitlo směrem nahoru jako k údivu. Cože mě udělalo otázkám a tak jsem se zeptal, zdali se mu z toho něco líbí.

Jarek se na mě pak podíval a řekl.

„Není to špatné, jen tady by to chtělo trošku rozepsat…“

Nakonec jsem se zamyslel nad tím a pokračoval v dopsání…poté jsem mu znovu předložil sešit. Div už nic nenamítalJ Což bylo skvělé.

Ze zvědavosti jsem se ho zeptal na jeho sešit, čímž jsem ho přinutil ukázat mi jeho výtvory, většinou kresby, obrázky postav a především jsem uviděl na jiných stránkách komixy. Jeden z nich se jmenoval Worms a druhý SpacePostman.

Nebylo to sice mého žánru, ale nevadilo mi to.

Ihned jsem to projel a nakonec po přečtení ohodnotil jako výborný, protože to nemělo opravdu chybu. Líbilo se mi to a vždycky bude.

Byli tam i podobizny příšer včetně zbraní, které drželi apod.

Jak říkám pořád bude mít talent na kreslení. Když jsme se pak trošku seznámili a poznali, nebyl problém v dalším pokračování dostat se ještě blíže k společným zájmům, které jsme měli.

Abych to nepitval tak moc, musím říct takto: po dlouhém poznávání jsme začaly přemýšlet o společném psaní příběhů a povídek, což se později také stalo.

 

V našich zebedněných hlavách jsme vytvořili profil příběhu, který by mohl být úspěšný. Začali jsme psát ve škole takový malý příběh.

 

Název díla byl „Podivuhodná Cesta“

 

Tento příběh nám trval asi půl roku, ale nakonec jsme ho přece jenom dokončili. Mimo jiné byli naše zájmy společné.

Tak jsme psali.

Mezitím každý z nás dělal na svých jiných činnostech a

rozhodně bylo vše v pořádku.

 

Popojedu trošku dále, abych tu netrávil celou noc u jednoho díla

 

Když se podívám na tento náš malý příběh, jakožto v té době dvou velkých amatérů…musím se velice zasmátJ

 

Ptáte se Proč?

Tento příběh obsahuje tolik chyb, jak v gramatice českého jazyka, tak i v korektuře celého příběhu. Museli jsme se hodně učit, abychom se dostali mnohem dále…

 

Po čase jsem přišel na nový návrh, který jsem pečlivě doma studoval. Ve škole jsem ho pak podal Jarkovi, a hned ten den jsme ho ještě probírali.

 

Znamenalo to snad další postup v našich zálibách?

 

Ano, samozřejmě 

 

Návrh se Jarkovi líbil, a tak jsme začali znovu a jakoby od začátku. Pořádně prostudovat děj bylo velice zapotřebí, než se člověk vrhnul do díla.

 

V tomto příběhu se objevili i první obrázky, které samozřejmě kreslil mistr Jarek. Poněvadž byl velice kreativní a nadaný v kreslení, musel jsem ho k tomu nakonec donutit. Moc se mu nechtělo, ale nakonec v pohodě přistoupil k božímu dílu.

 

Jak můžu říct, stal se z nás nakonec pár dobrých amatérských

spisovatelů.

Dokázali jsme si dokonce rozdělit činnosti v tomto i dalších nastávajících dílech. Když jsme psali, tak já jsem psal hodně stránek s velkou energií, ale Jarek musel občasně dodávat víc energetických slov do textů, aby to mělo pořádný šmrnc.

K tomu ještě dodělával obrázky anebo tvořil i jiný texty k příběhu či povídce.

Energetické slova…myslím tím další slova, která se hodila lépe do textu než moje. Navíc to trošičku rozpitvával, ale rozhodně to nebylo chybné.

Takhle jsme si navzájem pomáhali a doplňovali se, nakonec tomu příběhu nechybělo nic podstatného.

Jelikož jsme měli podstatnou část z příběhu hotovou, nevěděli jsme ještě název díla, což představovalo pro nás veliký problém. Takže jsme dalších několik hodin přemýšleli nad názvem, aby byl dokonalý a shodný s tématem v ději .

Správný příběh, který odpovídá fantaziise musí dobře pojmenovat, aby už samotný název budil dobrý dojem.

Po několika hodinách jsme domysleli název díla.

 

„ Skřetí Nájezdníci“

Tak a název díla byl hotov…

 

Možná Vám to vyzní blbě, ale rozhodně je na této činnosti to nejobtížnější z celého příběhu J

Tohle dílo bych už mohl i lépe popsat, protože neobsahuje obrovské chyby jako v díle „ Podivuhodná Cesta“.

 

Takže abych začal, příběh pojednává vlastně o skupince hrdinů, kteří zachraňují své věrné přátelé ze spárů skřetích nájezdníků z bažin, kde sídlí ve své nedobytné pevnosti.

Hlavním hrdinou je však postava jménem Dubin, vedlejšími postavami jsou Keperny, Sartas a zbytek postav z příběhu ( Serna, skřet Grund apod.)

 

Hrdina je vyslán zachránit své přátelé, ale je to pro něho vlastně taková zkouška odvahy, lásky k jeho rodině a přátelům, kteří ho mají rádi, ale on si to nemyslí, protože má v hlavě pořád jednu věc, myslí si, že je to jeho vina, kde jsou.

 

Trošičku jsem to popsal a teď něco o naši činnosti a názvu který máme a jak jsme k němu přišli…

 

Název naší amatérské spisovatelské činnosti je:

 

„ Company of Two Writers“

 

V čestině si to přeložíte snad sami, ale pro nechápavé opice takto:

 

„Společnost Dvou Spisovatelů“

 

Název jsme si dali, jakmile jsme dokončili dílo „Skřetí Nájezdníci „ protože jsme chtěli být trošku originální.

Napadlo mě, že to uděláme takto.

Zcela jednoduché nemyslíte?

 

 

 

Uprostřed bohužel nevidíte znak, ten jsme vytvořili po dokončení jednoho úspěšného díla, které popíšu později. 

Ten znak je bohužel jen ve verzi Word.

 

 

Mimo jiné máme hodně obrázků, ale ty bych mohl ukázat později. Teď zpět k našemu tématu…

Když jsme dokončili dílo „Skřetí Nájezdníci“ upadlo více času než jsme mysleli, bylo 2.pololetí roku 2007, což uteklo velmi rychle. O prázdninách jsem si říkal, co bude nového a kdy vůbec znovu začneme psát, protože po tak dlouhé době, kdy každý jezdil na dovolenou a na výlety atd… Já bohužel zůstával doma s pocitem osamocení. Totiž bydlel jsem daleko od Jarka, že jsme se nemohli vídat každý den. Tak tomu bylo a tak tomu je doteď 

Takže přejdu k věci, po prázdninách jsme se opět vídávali ve škole, ve společné lavici. Vyhrkl jsem mu další návrh, sice nebyl velký a atraktivní, ale alespoň bylo co na přemýšlení, než učení a jiné takovéto povinnosti.

Začali jsme psát každý zvlášť nějaké menší povídky, sice Jarek měl už například povídku o „Janovi, Jarovi a Danovi“. Ale mně něco chybělo, tak jsem začal přemýšlet nad nějakým druhem povídky, a v první řadě mě napadla povídka z romantického prostředí. Zamilovaná holčina až po uši do dvou kluků, které potká na diskotéce. Trošku divné viďte, ale po hodnocení pravili čtenáři „Nemá to chybu, ale chtělo by to pokračování“.

No abych pravil,tolikrát jsem chtěl pokračovat, ale nemohl jsem nic vymyslet, až do dne, kdy jsem potkal jednu dívku v restauraci, kam jsem chodíval na internet se svým notebookem. Místo kde jsem odpočíval mimo práci a své rodné bydliště. Zcela veliká náhoda bych řekl, byl jsem tehdy bez přítelkyně a doufal jsem, že jednou potkám tu pravou.

Nemohl jsem vědět stoprocentně, že nás osud spojí zrovna v restauraci, ale stalo se tak. Byl jsem nakonec rád, protože jsem věřil a dopadlo to krásně. Tudíž jsem se seznámil s milou dívčinou a zamiloval se do ní, dodnes jsme spolu. Teď se milujeme a občas i hádáme, ale v každém správném, a  zdravém  vztahu se musí pár občas hádat.

 

Vrátil bych se teď zpět k povídce…

 

Dopsal jsem i konec a tím také dokončil povídku, dospěl jsem i k názorům ze strany chtivých čténářů, že je tam divný a smutný konec.

Samozřejmě není všechno o štěstí, tudíž jak pravila povídka s názvem „Ten Pravý“, hledej, žij, snaž se a najdeš pravého přítele či přítelkyni.

 

Název prvního dílu „ Ten Pravý“

      A druhého dílu „ Štěstí v Lásce“spíše pokračování

O tom je snad život, bohužel je krutý, ale spravedlivý, i když v něčem hrají roli hlavně lidé.

 

A jak praví má maminka:

„Český národ je plný tupých a blbých lidí“.

 

Musel jsem při psaní těchto děl, hledat různé body od kterých jsem se odrážel, abych to vůbec napsal, protože láska je velice zapeklitá. A vždycky bude

Po dokončení jsem chvíli měl pauzu snad několik dní od psaní, moje ruka potřebovala odpočinek, protože když jste ve škole a píšete zápisky z učení a ještě do toho nějakou povídku, tak Vám to nakonec přece jenom unaví ruku.

Každopádně abych nemusel pořád rozepisovat každou povídku zvlášť, a kdy byla napsána, jsem se rozhodl sepsat seznam svých povídek.

 

 

 

 

Seznam Povídek dle roků:

2006 - 2008

-          Ten Pravý

-          Hrozný Sen

-          TechTek

-          Ohleduplnost Člověka

2008 – 2010

-          Štěstí v Lásce

-          Tajemný Předmět„The Mysterious Object“

-          Pod Temným Údolím „ Under the Dark Ar“

-          Záblesk

-          Temná Spravedlnost

 

 

Nedokončené Povídky a Rozdělané Spisy:

 

-          Tiberium

-          Susan & Thomas

-          Vítězství

-          Řád Temnoty

 

 

Povídek je docela hodně, ale příběhů ne, poněvadž je složitější udělat příběh, který není z mého žánru. Patří k nim „fantasy svět“ a občas i „realita“ Jenom mám bohužel se svým kamarádem Jarkem, budu muset používat jeho umělecké dílo, takže Dredrigerem ha KaiemJ stvořený příběh s názvem „Cizí Druh“

 

Příběh tohoto díla pojednává o skutečném stvoření z temnot předchozích století či tisíciletí. Jedná se o tvora podobného vlkodlakovi, s DNA ostatních druhů zvířat, dokonce i lidské.

Děj samozřejmě obsahuje zajímavé až pozoruhodné poznatky, kde se skrývá a proč útočí na lidi apod… Vystopování tohoto tvora se bohužel nepodaří, právě naopak – nehod začíná  přibývat…

Vzhledem k dokončení díla v 1. Prosinci 2007 jsme si Museli dát na nějakou chvíli pauzu, protože jsme byli vyčerpaní, dalo nám to zato opravdu hodně zkušeností. Dnes, když píšu tento

svůj Memoár musím říct, že k dnešnímu dni 10.leden 2013 nemáme žádný pokračování, které musíme nutně dodělat.

Dávám za to vinu několika problémům, které nastali, čímž se opozdilo sepsání pokračování. Bohužel nebudu tady rozebírat, z jakých důvodu, ale mohu říci, že příběh je v našich rukách. Přičemž pracujeme na pokračování nějakou delší dobu.

Zanedlouho se každopádně dostane na světlo, a už si ho budete moci přečíst v plné síle. Jen musíme všichni počkat…

 

 

Tímto bych zřejmě na nějaký čas ukončil tento Memoár, abych mohl více přemýšlet, co dál napsat, a o čem se s Vámi znovu podělit. Co nového připravit do pokračování úspěšného díla CD.

 

Oficiální název pokračování, tedy CD zní takto:

 

„Cizí Druh – Infection“

 

V českém překladu:

 

„Cizí Druh – Infekce“

 

 

Děkuji za přečtení tohoto článku, který se doufám bude dále rozvíjet v co nejkratší době.