Hey, asshole...

Tys zapomněl víc, než kdo kdy o mně bude znát...teď, když je jaro..

 

...a pak jsi mi řekl, že se ti na mně nejvíc líbilo, že jsem, tak strašně zmatená svýma vlastníma myšlenkama, že si myslím, že mi nikdo nerozumí, ale ty jsi mi rozuměl..

 

...řekl si to, až když jsi se k ní stěhoval..a ten stromek na Staromáku, dávno zhasnul....

dal jsi mi ultimátum na deset dní, bych mohla popřít všechny svý názory a zapomněl mi to říct..

 

....a všechno by bylo .....kdybych ti tenkrát dala tu pusu na rozloučenou,

jenže to bych nebyla já, kdybych byla romantik..

 

....a člověk nejvíc lituje toho, co nikdy neudělal...a já přece, ale ničeho nelituju..tak proč?

Se tvý bytí omezilo jen, na jedno moje špatný rozhodnutí....lítost...protože všechno ostatní je její...

 

...a ty ses mě ptal utopenou na dně svařáku, jestli ti něco nechci říct

a já chtěla křičet ti do pusy a místo toho, jsem plivala z Karláku, nadávala na život a bylo to prý strašně sexy..

 

...protože tobě se všechno špatný na mně zdálo sexy...

 

..byl jsi vlastně ten jedinej, co obdivoval můj život, něco jako špatně napsanej Bukowski

a zdatně mi sekundoval, než si pochopil, že jinak žít neumím..nebo umím?

 

..možná jsem na to myslela, když jsi mě poprvý líbal..tak moc,

až jsem málem spadla ze židle a chutnal si po whisky...mohla bych?

 

...možná, až si přestanu uvědomovat, že se umím jen opít a všechno podělat,

 pak nebe začne bejt růžový..

 

..až ji přejede autobus s velkou kytkou na přídi, protože jsem vždycky chtěla jen mír a lásku... a tebe.