Poznání, láska a výčitky

Poznání

     Poznal jsem lásku až nyní. Totiž tu pravou lásku, která mě nutí k stále se opakujícím myšlenkám. Denně si Kláru představuju, není hodina, kdy bych si na Ni nevzpomněl. Jsme spolu třetím rokem a nepoznal jsem význam slova stereotyp. Není to nepříjemné, ale jde z toho strach. Bohémský život je to, co mě vždycky lákalo. Přivykl jsem tomu žít životem rozevlátým a pokud možno divoce neusazeným. Najednou to odchází a já se cítím nesvůj. Líbí se mi pocit zamilovanosti, ale zároveň mám obavy o plnohodnotné prožití svého dobrodružstvím hojně protkávaného mládí. Co teď? Mám v sobě dvě osoby. Jsou to protiklady, vlastně něco jako andílek nad pravým a ďáblík nad levým ramenem.

Den anděla

     Probudím se s čistou hlavou. Do pokoje už proudí denní světlo a já s lehkým úsměvem vstávám. Cítím se po dlouhé době odpočatě. Dnes jedeme s Klárou na dovolenou. Čekají nás čtyři krásné noci plné klidu a společného soužití. Vždycky když spolu někam jedeme, je to báječné. Máme jen jeden druhého a nikdo nás neotravuje. Strávíme spolu nezapomenutelné chvíle a dá se říct, že jsme absolutně šťastni. Vůbec se nehádáme, řešíme banální problémy vztahů našich známých. Holky pořád mají nějaké problémy. Chudák Klára se s nimi nerada baví, vlastně jim prý nemá co říct, protože si nemá na co stěžovat. Nepopírám, že mi to velice lichotí. Avšak holý fakt je, že si po psychické stránce absolutně rozumíme a ani v sexu nemáme problémy. S oblibou mluvím o absolutní vztahové harmonii. Nejednou jsem zjistil, že nám naše okolí dokonce závidí. Co mi teda schází?!

Den ďábla

     Pronikavá bolest hlavy. Pípá budík. Kurva, to snad není možný. Už je zase ráno doprdele, to sem se včera zase zničil ty krávo. Je mi děsně. Po třetim bongu, s dvěma brkama od předtim, tak deseti pivama a flaškou melounovýho amundsena sem byl fakt totálně v píči. Paměť naštěstí zůstala. Nojo, voprcal jsem jednu kámošku. Byla to holka mýho skvělýho kámoše, ale tak před třema dny se s nim rozešla, tak co se dá dělat. Vzpomněl jsem si na svojí bejvalou spolužačku, co sem vojel na drátěnym plotě za hospodou, kde se náramně bavil její přítel. Měla taky tak velký kozy a byla to kost, další kvalitní zářez na seznamu. A Klářiny spolužačky… Copak můžu za to, že jsou tak sexy a tak rády provokujou? Jak to tak v duchu počítám, už jsem zkoušel asi čtyři. Další hrozný téma je kamarádova holka. Hrozně mě vzrušuje to nebezpečí a ten pocit, že je před vámi zakázaný ovoce, který ale touží po tom, abyste ho začli líbat. Člověk se pak cejtí napůl jako superman a napůl jako největší svině na světě. Co s tim?

     Mám výčitky. Nechci to už nikdy udělat. Mohu to ale nějak ovlivnit? Určitě ano, ale ještě se mi to nepovedlo…