Dnes
Dnes
Anotace: Možná sem něco podobného nepatří, není to má tvorba. Přesto dnes, nebo právě proto?, dělám výjimku.
Co dál,když i zkušený lékař lidské duše, vidí bezmocnost? Vše mně umocňuje ještě pohled na naše děti a vnoučata........jak se mají nemocní vůbec léčit z jakékoliv nemoci,když vidí a cítí zánik civilizace. Situace není špatná jen v naší zemi,nastal celosvětový problém.Někdo ho ale nechce vůbec vidět,ani si ho přiznat,protože má hroší kůži a umí s ní přepychově žít.
Co se stalo s naší dobou? Zažíváme vážnou krizi? Proč mají najednou lidé pocit, že se něco zlomilo, a cítí se zklamaní? Co nás v budoucnosti čeká? Dnes pohledem autora, který zná českou duši přímo zevnitř. Každý student lékařství je už od prvního ročníku studia veden svými profesory k tomu, aby si u každého pacienta položil dvě zásadní otázky - proč a
jak. Proč má nemocný potíže? Otázka diagnostická, která vede k určení choroby. Jak ji léčit? Otázka terapeutická, hledání cesty k uzdravení. Je-li naše společnost nemocná, a ona bezesporu nemocná je, klademe si obě otázky všichni. Až na několik vrcholných politiků, kteří mají většinou jiné starosti, než jaké musí řešit lid obecný.Ovšem co hlava, to názor. Jedni ze současného stavu obviňují komunismus, jiní konzumismus, další neoliberalismus nebo hédonismus. Z mého pohledu
nepůsobí v této zemi tajemné abstraktní -ismy, ale hlavně tři silně zhoubné choroby. Ztráta studu, rozvoj společnosti bez respektování přirozených společenských norem a z obou předchozích plynoucí pocit tíživé bezmoci. Diagnóza"Žijete v zemi, kde nic není hanba!" Těmito slovy zhodnotil student z Asie svůj roční pobyt v České republice. Čím kratší, tím výstižnější bylo jeho hodnocení klimatu v naší zemi. Měl pravdu. Z české kotliny se kamsi vytratil stud. Pojem hanba je dnes už
srozumitelný málokomu. Dítě se nestydí zesměšnit učitele, muž se nestydí opustit ženu a děti kvůli milence, potomci se nestydí zvednout ruku na své rodiče, není žádnou hanbou žít jako parazit nebo veřejně propagovat zlo. Proč by se tedy měli politici ve službách mafií stydět lhát, krást a podvádět? Svoji velikou vinu na tomto stavu mají také ty sdělovací
prostředky, které z banality dělají tragédii a z tragédie banalitu. Žijeme v době, která propaguje nosit všechno naruby. Normy chování nám prezentují svým nenormálním chováním duchaprázdné celebrity všeho druhu. Ony totiž zaujaly jako vzory místo po moudrých básnících a osvícených autoritách, do kterých by moderní český sjednocený Evropan už ani
nekopl. Z pořadů některých televizních stanic,které by měly kultivovat lidskou duši a zjemňovat smysl pro krásu, pravdu a dobro, teče většinou krev, adrenalin, testosteron... Z této skutečnosti chápu, proč se užívá termín televizní kanály.
udržela u moci co nejdéle jakoukoli strategií, a ti, kteří mlsně hledí na jejich místa, hledají taktiku, jak by je mohli vystřídat. Bez onoho přežitku, kterému se říkávalo stud. Obyčejní smrtelníci v této zemi trpí oprávněnými pocity nespravedlnosti a křivdy, ale parní válec politiky a byznysu si vesele jede dál. A proč by ne! Sliby, fráze a široké úsměvy těch (všeho)schopných z předvolebních plakátů tak snadno a rychle shoří pod jeho kotlem. A nikdo se opět za nic nestydí.
kamenů a cihel ještě maltu a olovnici. Maltu, aby držela pohromadě jednotlivé kameny a cihly; olovnici, aby stěny byly rovné. Stavitelé moderní polistopadové společnosti začali sice ke stavbě používat ekonomické kameny a právní cihly, tedy stále nové a nové zákony a předpisy, ale absolutně odmítli používat pojivo a ctít svislou rovnou stěnu. Kladou cihlu na cihlu bez malty, která se míchá z pokory, štědrosti, přejícnosti, mírumilovnosti, cudnosti, střídmosti a činorodosti. Dřív se této pojivové směsi říkávalo sedm hlavních ctností. Z olovnice, která se řídí přírodním zákonem gravitace, si udělali kyvadlo.
Co bylo kdysi jednoznačným tabu, pyšně rozkmitali moderním relativismem. Mimo jiné je u staveb běžné, že se kameny dávají do základů a cihly na ně. Tedy zákony jsou nad trhem, ale u českého projektu je tomu naopak. Trh jako by byl nadřazený zákonům. Oč má u nás trh silnější zuby, o to bezzubějšími se stávají zákony. Bez malty a s kyvadlem v ruce se dá postavit leda tak barabizna. Tolik k diagnóze.
dlouho, začne se měnit v agresi. A ta tady již je. Dokonce i mezi školními dětmi lze zachytit její silný nárůst. Buďme ovšem upřímní a nestěžujme si jen na ty nahoře. Zavinili jsme si to i my sami, když jsme přijali převrácený životní styl, který nám našeptává: "Žij bohatě navenek a chudě uvnitř!" Pokud neprovede náš národ proměnu a nezačneme žít bohatě uvnitř a chudě navenek, nemáme šanci... Potom i mně samotnému nezbude nic jiného, než abych zamkl ordinaci, přestal diagnostikovat, navrhovat terapie a utekl se schovat. Rovnou mezi šílence. Nebude v tom ani trochu zbabělosti a nebudu tam sám. Bez vnitřní proměny a bez pokání tam skončíme brzy všichni!
Jaroslav Maxmilián Kašparů
Prof. PaedDr. ThDr. MUDr. et MUDr. Jaroslav Maxmilián Kašparů, Ph.D., dr. h. c.,[1][2] jako spisovatel známý též pod autorským jménem Max Kašparů[3], (* 14. května 1950 Žirovnice) je český psychiatr, pedagog, premonstrátský jáhen a esperantista. Působí v Pelhřimově. Je autorem duchovní literatury. Je externím spolupracovníkem Českého rozhlasu, kde pravidelně vystupuje v pořadu Jak to vidí.[4] Příležitostně vystupuje také v pořadechČeské televize
Komentáře (6)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Díky Radhuzo za tento výborný příspěvek. Nepochybně je to zcela pravdivá diagnóza stavu nejen naší společnosti, ale přinejmenším téměř celé západní civilizace (vyjmul bych z toho skandinávské státy a Švýcary). K tomu není co dodat. Otázka ale zní, co s tím? Apelování na mravnost jednotlivců je jistě důležité, ale všichni asi cítíme, že tím se ten trend nejspíš nezmění. Je nutná systémová změna, protože to je podle mne stávající volební systém, co plodí stále znovu celý ten mechanismus naruby, dnes už zjevně proti zdravému rozumu.
Hlavní příčinou je podle mne to, že politické strany si osobují úlohu prostředníka v zastupitelské demokracii, avšak už dávno nereprezentují skutečné zájmy sociálních skupin, za něž se ideologicky už jen skrývají (navíc neobratně či populisticky), nýbrž se postupně přeměnily v mafiánské klany a uzurpovaly si stávající systém parlamentní demokracie pouze ku prospěchu "vyvolených". Do poslanecké sněmovny je možné se dostat jen prostřednictvím politických stran, kam už téměř normální slušný člověk z principu ani nepáchne. Finanční korporace a všelijaké mafie mají vedení zavedených politických stran na všech úrovních na svých výplatních páskách, zejména prostřednictvím různých tučných provizí z veřejných zakázek a z přidělených dotací, formou "sponzorských" darů, prebend v dozorčích radách polostátních gigantů apod., takže i zákony se přijímají především ve prospěch velkého byznysu a nejrůznějších podvodných šíbrů, nikoliv ve prospěch všech občanů.
Jediná cesta, jak z toho postupně ven, je podle mne přímá demokracie, kdy se budou volit do zastupitelských sborů rovnou jednotlivé osobnosti i s možností jejich následného odvolání v případě prokázaných úmyslných pochybení. Podplatit 101 ze 200 individuálních poslanců je totiž mnohem složitější, než 2-3 lídry poslaneckých klubů, kteří to už pak ve svých klubech stranickou disciplinou lehce zařídí (stačí nadpoloviční většina při hlasování), aby zákon prošel podle představ "zadavatele". Zatím bohužel není přímá demokracie (až na Senát, kde už je naštěstí pár nezávislých senátorů) u nás možná. V nadcházejících volbách ale máme šanci nedat hlas těm, kdo už se mnohokrát zprofanovali (t.j. všem parlamentním stranám bez výjimky), ale těm, kdo slibují zásadní změnu, ideálně pak právě přechod k přímé demokracii. Navíc se máme kde poučit, že to funguje - třeba u Švýcarů. Pokud zase většina lidí nepůjde rezignovaně k volbám a ti, co půjdou, opět budou volit stávající "osvědčené" šíbry, pak si za pokračující marasmus budeme moci sami.
Mávnutím kouzelného proutku se samozřejmě nic nezmění, ale čím později se odhodláme k zásadnějším změnám, z tím hlubšího marasmu budeme později vybředávat. Další volby můžou být až za dlouhé 4 roky...
03.09.2013 17:12:31 | Amonasr
Je to jeden z mých oblíbených autorů. Rozumí lidskému nitru a proto jsou jeho myšlenky tak přesně výstižné.
Bohužel, hledíme pravdě do tváře.
03.09.2013 09:52:16 | Inna M.