Chci

Cítím chlad, který nelze ignorovat. Chybí mi lidská sounáležitost. Mám blízké přátelé, ale jsou moc daleko. Nevidí mou skrytou bolest.
Jsem. Já jsem. Já jsem tady.
Je tu i můj pláč, byť není slyšet. Jsem zahleděná do svého smutku. Na tváři falešný úsměv a ústa vytváří vtipné monology. Všichni kolem se smějí, jen já uvnitř umírám. Je mě stále míň. Nechtěla jsem moc. Jen to, co každá malá holka. Jistotu v lepší zítřky. A ta zde není.
Každé ráno se cítím méně potřebná. Utápím se v sebelítosti. Miluji své blízké, moje rodina jsou mí přátelé, ale oni nechápou tu prázdnotu. Ten pocit selhání. Mám pocit, že to jediné, co se ode mě čeká, je další generace. Nedokážu to. Vše je proti mě. Nechci slyšet otázky, už jsi těhotná? Jsem k NIČEMU. S tím usínám i probouzím se. Chci být kompletní ženou. Ne, jen tuna make-upu a přehršel sebevědomí. Chci nést dítě pod svým srdcem. Chci učinit mého láskyplného manžela šťastným. Už teď vím, že ho ztrácím. Nevím, nevím, nevím. Potřebuji Tě mít u sebe, moje maličké. Přijď ke mě a zahrnu Tě láskou. Mám Ti co předat. Můžu Tě cokoliv naučit. Jen prosím už zaklep na ty pomyslné dveře. Čekáme na Tebe a už teď Tě milujeme. Tvoje máma... a táta, který chce pomoci, ale nemůže.