přátelství..

Někdy zbývá poslední minuta, než se někdo zastřelí.
Otevíráte srdce, natahujete ruce, ejhle, na dveřích je zámek.
Křičíte přez dveře: ,, nedělej to,,.
Však vaše slova ztrácí se v jezkini myšlenek.
Slyšíte ránu, ,,Bum,,.
Snažíte se rozbít zámek, plašíte a chcete se nutně dostat dovnitř.
Nejde to.
Toprve, když poslední kapka krve z těla vyteče, podaří se vám dostat se do dveří, je pozdě.
Visíte jen bezvládné tělo v kaluži krve.
Vidíte duši, odcházející kamsi.
Cítíte takovou bolest, neboť toto bezvládné tělo býval kdysi váš přítel.
Křičíte do němoty, myslíte, že se vám srdce rozkočí, že pukne.
Obviňujete se z toho, že jste ho nezachránil a že jste nedokázal rozbít zámek včas.
Jste omámen žalem, nechce se vám žít, ale i přez nejhlubší žal nedokážete zamknout dveře a postavit tak i své přátele do téže situace.
Nežijete, živoříte a snažíte se přežít, stále se vám vrací žal.
Přátelé se vám pokouší pomoci, ale tělo už navždy zůstane nehybné.
Tak jsi právě ztratil dar, tím darem byl přítel.
A právě přátel bychom si měli vážit DOKUD TU JSOU, neboť nikdy nevíme, co se může stát.