Děkuji ti...

Stále vzpomínám, na tebe, na naše chvíle, kdy jsme se procházeli a tvůj úsměv nemizel. Stále vzpomínám na Tvůj sladký hlas. Na krásné oči, jež mi jak poprvé, tak i po sté, co jsem se do nich podíval, vyrazily dech. Na to jak jsme se spolu smáli na našem prvním setkání. Vycházky dlouho do noci a pohledy na hvězdy stále dodržuji. Nepřestávám sledovat nebe, doufám, že tě tam zahlédnu, že opustíš mé sny a půjdeš tam, kde na mne počkáš.

21.10.2011 jsi odešla. Bolest kterou jsem tehdy cítil, mne srazila největší silou na kolena, ale znovu jsem vstal. A vstanu pokaždé, když mne někdo srazí k zemi, s úsměvem jako jsi mne to naučila ty. Děkuji za těch několik desítek dní, které jsem s tebou prožil. Děkuji za krásné chvíle, na které rád vzpomínám. Děkuji za to, že jsi mi ukázala že nic není na věky.

Posílám ti růži, tvoji oblíbenou, rudou jako krev lidská co z rány v srdci vytéká.

Sbohem Pájo.