Zhasnuto

Poslední sluneční paprsek políbí zem na dobrou noc a zamává červánky, vítr ztichne a vzduch voní posekanou loukou, když ptáci přenechají svou práci cvrčkům. Další den končí a krajina se noří do tmavého hábitu. Pár pouličních lamp nesměle zabliká a s tichým vrněním se nakonec nechají přemluvit a rozsvítí se. A to se kolem vyrojí tolik života, všechna okřídlená haveť krouží a leze kolem nočního slunce. Dole pod nimi se lidé smějí a cinkají sklenkami vína a jak tmy přibývá, sesedají se kolem ohniště. Docela jako ten hmyz. Jakoby se vše živé děsilo noci, od toho nejmenšího broučka po člověka, co sám sebe nazývá pánem tvorstva. Ale v čem je tak jiná noc ode dne? Jen nám tak dobře neslouží zrak, ale bystří se nám jiné smysly. A když zhasneme lampu, zfoukneme svíčku a oči si šeru přivyknou, pak lze vidět to, co je ve dne skryté. Noc není horší než den, je jen jiná.Věčný koloběh života. Den a noc, světlo a tma, život a smrt. Tak si na chvíli zhasněte, abyste uviděli hvězdy...