Nevědomost

Jsem návyková látka, která těká,
proudím tvojí krví a to leká.
Jsem tvým denním chlebem a to bolí
a nejvíc bolí to, že jsem teď tvojí.
Jsem Diazepam, který utkvěl v jícnu,
jsem zimomřivá vášeň, vládnu v hicu.
Jsem Toluen, který nikdy nevyčicháš,
jsem zapikanou vílou, pro kterou vzdycháš.
Jsem utěšující, hladící rukou
a nefunguju jenom ve tvých rukou.
Jsem velká hloubka do které nevidíš,
jsem závislostí, za kterou se stydíš.

-
Zkus mi ještě jednou říct miluju tě, miluješ jenom ty věci, co dělám já, víc ne.
A já vím, že jsi měla víc jmen, stejně když jsi vedle mě, tak nechceš aby byl den.
Co chceš si vem, celá záříš, když máš krém.
A jsem na špatný, asi proto jsem byl tak dlouho s ní.
A ona dlouho sní a chce volnost, proto ji nechávám jít.
A vím,že mně neublížíš nikdy víc, než máš. Někdy koukni ven, nestojím tam já, láska je k smíchu, vždyť to znáš.
A zase vidím její tvář, nevidím pláč, kterému říkám zášť.
Možná je jiná, koukám jí do očí, neslyším slova co říká.
Sám sobě říkám, že už musím jít, ale nohy se nehnou když vidím jí.
Ona je peklo nebo anděl. Já jsem z kovu, ona je magnet.
Já jdu dolu, ona je na mě.
A když se ztrácím, tak ji vidím někde vedle sebe.
A jsem vedle v nebi,nevěřím v konce a změny.
A ty se nezměníš, asi proto jsem s ní, protože ví víc,a proto protože chci a proto počítej dny.
Jenom pár lidí letí se mnou, ty můžeš se mnou plout a vidím další větu, kterou nazvu hrou.
A ty slova jsou jak pouť, je to hra do tý doby, než se to zbarví tmou.

-

Jsem ta,pro kterou vzdycháš ..