problem?

,,Nevím. Brouzdám na hranici ničeho s ničím a nechápu co se to děje. Je to jako beznaděj nebo spíš prázdnota? Nevím, snad jen otrava ze všedních dnů červnových, když sedíš a zíráš do bílé zdi. Už by to chtělo změnu" Řekla mi Katarína a pleskla s sebou do zrovna čistě povlečených polštářů. Svoje špinavý ťamky vyhodila na poličku a zapálila si cigaretu. Podala jsem jí popelník a zamumlala: ,, Jojo, však ono se něco brzy změní." Možná mě slyšela možná taky ne, ale podle mě to slyšet musela, jelikož se na mně podívala tím jejím pichlavým pohledem, za který se mnohdy dostávala do průšvihů. Koneckonců, já vlastně kvůli ní také.Přesto jsme vydrželi spolu kamarádit až doposud. Sedla jsem si do křesla, zapálila si a řekla: ,,necháš si to?"